Úvodní strana Odborné články Stáří a močový aparát

Typickým rysem stároucího organismu je postupné snižování rezervní kapacity jednotlivých tělesných funkcí, jež má pak své logické vyjádření ve snadnějším a rychlejším nástupu zdravotních potíží po dříve dobře tolerovaných patologických podnětech. V případě močového aparátu psů se tato redukce funkcí týká ledvin, močového měchýře a prostaty (která je sice žlázou pohlavní, ale díky své anatomické provázanosti s močovým systémem je její zdravotní problematika zpravidla probírána společně s urologickými neduhy). Nejčastějším chorobným vyjádřením stárnoucího močového aparátu psů bývá chronické selhání ledvin. Je to stav, kdy je funkce ledvin dlouhodobě a postupně redukována jejich chorobou až do okamžiku, který lze numericky vyjádřit jako ztrátu 75 % původně funkční hmoty ledvin. Jedinec s takovouto ztrátou na sebe upozomí tu více, tu méně zřetelným zvýšením příjmu vody a častějším vylučováním zvýšeného objemu řídké moči. Prvním signálem může být noční pomočování starého psa, který již nevydrží čekat na ranní močení a vykoná svou potřebu v bytě, zpravidla v blízkosti svého pelíšku (ale nikoliv do něj!). Špatnou zprávou pro majitele psa s chronickým selháním ledvin je fakt, že se jedná o stav nezvratný, který sice lze léčebně ovlivňovat s úspěchem i delší dobu (řádově i roky, ale takové případy jsou výjimečné), ovšem bez šance na návrat ledvinné funkce do normy. Poměrně častým projevem stárnutí močového měchýře je náchylnost starých psů k pomočování, at' už v pravém smyslu slova (tj. mimovolnímu) nebo i vůlí ovládanému (tj. vědomé aktivně prováděné močení v bytě). Příčinou bývají dvě kritická místa: svalová stěna močového měchýře a vnitřní svěrač na rozhraní močového měchýře a močové trubice. Je-li elasticita stěny měchýře snížená (prodělanými záněty, nádorovým procesem nebo jen věkem), je snížená i kapacita měchýře skladovat moč. Takový pes už nevydrží bez venčení tak dlouho jako dříve. Podobně i svěrač věkem ochabuje, což může být ještě zvýrazněno chybějícími pohlavními hormony po kastraci zvířete (časté z důvodu proběhlé choroby dělohy nebo prostaty). V takovém případě dochází k odkapávání moči zpravidla ve fázi klidu nebo spánku. Ke všem problémům s udržením moči existují medikamenty, ne vždy je však jejich nasazení beze zbytku úspěšné. Stárnoucí prostata se zcela běžně u psů zvětšuje ve formě nezhoubného zmnožení jejích žlaznatých buněk (na rozdíl od mužů, kterým se při stařecké hypertrofii prostaty zmnoží vazivová výztuž prostaty). Pes - prostatik tedy zpravidla nemívá problémy s nedostatčným vymočením (tak jako muž - prostatik), ale daleko častěji je předváděn se samovolným krvavým výtokem z pohlavního otvoru. Pro tento problém, jako ostatně pro téměř všechny prostatální choroby psů, je léčbou prvé volby chirurgická kastrace psa, ovšem existují i medikamentózní možnosti terapie. Jejich nevýhodou je ovšem nutnost opakování jejich nasazení při recidivě stavu a riziko vedlejších účinků hormonální léčby (zejména cukrovka), které se logicky s opakováním hormonální léčby zvyšuje.

---

---