Úvodní strana Odborné články Onemocnění vnějšího ucha

Klinické příznaky onemocnění vnějšího ucha a klinické vyšetření Klinické příznaky, související s onemocněním vnějšího ucha jsou typické u zánětu zevního zvukovodu – nejčastějšího onemocnění vnějšího ucha u psa a kočky. Projevují se třesením hlavy, škrábáním, bolestivostí ucha a výtoky z ucha. V některých případech lze pozorovat ušní hematom (otok boltce, způsobený krvácením mezi kůži a chrupavku boltce). Případy zánětu zevního zvukovodu jsou časté – proto je nutné pozorné a celkové vyšetření pro stanovení přesné diagnózy a odpovídající léčby. To by mělo zahrnovat celkové fyziologické, dermatologické, neurologické a otoskopické vyšetření. Pro vizualizaci bubínku je nutno též použít ušní výplachy. Před výplachem je nutno odebrat vzorek z horizontální partie zvukovodu pro cytologické vyšetření, kultivaci a stanovení citlivosti na antibiotika. Zánět vnějšího zvukovodu Tato diagnóza je velmi častá a má mnoho příčin, označovaných jako primární, predispoziční a návratné faktory. Primární faktory přímo způsobují zánět vnějšího zvukovodu a zahrnují parazity (roztoče), cizí tělesa, zánětlivé polypy, tumory, alergické faktory, endokrinologická onemocnění (hypotyreóza) a poruchy keratinizace. Predispoziční faktory způsobují větší náchylnost zvukovodu k zánětu a sekundární infekci. Těmito faktory jsou anatomické uspořádání (převislé ucho, růst srsti ve zvukovodu, úzký zvukovod) a změny ve vnitřním prostředí zvukovodu (nadměrná vlhkost, nesprávné a nadměrné čištění a traumatizace). Návratné faktory udržují a opětovně vyvolávají onemocnění. Jsou to sekundární bakteriální a kvasinkové infekce, zánět středního ucha a nesprávná léčba. Ve většině případů chronického zánětu vnějšího zvukovodu lze vyvolávající faktory určit a léčit. V těchto případech všakodstranění příčin nevede často k zastavení zánětlivého procesu a je proto věnovat pozornost pečlivému čištění a vysušování zvukovodu a aplikaci topických léků do zvukovodu delší čas. V některých případech je dokonce nutná i celoživotní terapie. Širokospektrální antibiotické kapky a masti by měly být aplikovány pozorně, aby zasahovaly celý zvukovod a jejich účinnost by měla být pečlivě kontrolována. Léčba totálním chirurgickým odstraněním zvukovodu by měla být ponechána pro případy naprosto neodpovídající na léčbu a na proliferativní změny zvukovodu. Ušní svrab Otodectes cynotis je nejčastějším roztočem, napadajícím zvukovod psů, koček a fretek. Toto vysoce přenosné onemocnění se rozšiřuje přímým kontaktem. Významným příznakem je svědivost a tvorba tmavě hnědého až černého mazu. Sliny roztočů způsobují alergické svědivé reakce ve zvukovodu. Diagnózu potvrdí mikroskopické zjištění roztočů v ušním výtěru. K léčbě slouží řada komerčně vyráběných preparátů, mezi nimiž jako bezpečný a účinný v poslední době funguje selamectin. Vzhledem k cyklu parazita by měla být léčba opakována po třech týdnech a zároveň by měla být řešena sekundární bakteriální infekce. Cizí těleso Nejčastějším cizím tělesem, spojeným se vznikem zánětu zvukovodu je travní osina. Příležitostně mohou být nalezeny též písek, špína či části hraček. Obvykle je pozorován akutní zánět, škrábání ucha a klepání hlavou. V chronických případech se objevuje hnisavý zánět a zánět středního ucha jako následek proniknutí cizího tělesa. Diagnostika je prováděna otoskopicky, případně po výplachu. Cizí těleso lze vyjmout speciálními kleštičkami. Někdy diagnostice brání otok zvukovodu. Pro odstranění je tedy v některých případech nutné provést předchozí terapii kapkami nebo mastmi s obsahem antibiotik a kortikosteroidů pro snížení otoku. Tato terapie je obvykle nutná i po odstranění cizího tělesa pro doléčení vzniklého zánětu. Zánětlivé polypy Tyto polypy označované také jako nasopharyngeální nebo otofaryngeální jsou nezhoubné stopkaté výrůstky neznámého původu, které mohou vznikat také jako následek chronického zánětu. Je možné, že vznikají při rýmě a zánětu zvukovodu jako následek různých virových příčin a uvažuje se i o vrozených dispozicích. Většina případů se objevuje do dvou let věku zvířete. Tyto polypy mohou napodobovat příznaky zánětu vnějšího, středního a vnitřního ucha. Otoskopické vyšetření odhalí růžové či šedé kulovité útvary, vyplňující zvukovod. Účinnou léčbou je nejčastěji chirurgické odstranění. Tumor Ušní nádory vznikají většinou u starších jedinců (nad 9 – 10 let). Nejčastějšími příznaky je vznik masy, změna tvaru ucha, zápach, svědivost a místní bolestivost. Neurologické příznaky jsou pozorovány zhruba u 10 % psů se zhoubnými nádory. Většinu těchto nádorů lze úspěšně odstranit pomocí chirurgické resekce – odstranění zevního zvukovodu. Othaematoma Ušní hematom vzniká jako následek krvácení mezi kůží a chrupavkou ušního boltce. Je charakterizován fluktuujícím obsahem ušního boltce. Přesná příčina není známá, ale často se objevuje v případech zánětu zevního zvukovodu (mechanická příčina – škrábání ucha či klepání ušima). V mnoha případech je nutné chirurgické ošetření. Pokud othematom není ošetřen, dojde ke svraštění boltce a někdy též k osifikaci chrupavky a následnému trvalému dráždění. Účelem chirurgického zákroku je odstranit krevní sraženinu a přitlačit kůži ke chrupavce. Ušní boltec je otevřen na vnitřní konkávní straně, jsou odstraněny krevní sraženiny a vrstvy boltce jsou přitlačeny k sobě prošitím podloženými stehy, umístěnými paralelně k ráně, aby nedošlo k přerušení cév, vyživujících boltec. Totální odstranění zevního zvukovodu (TECA) Jde o radikální chirurgický zákrok, při kterém je odstraněn celý zvukovod. Indikací pro něj jsou chronické proliferativní záněty zvukovodu, neodpovídající na léčbu nebo zhoubné nádory.

---

---