Úvodní strana Odborné články Onemocnění srdce u psů lze úspěšně léčit

I psi mohou trpět onemocněním srdce a oběhového systému. Může jít o nemoci vrozené nebo získané. Vrozené vady nebývají příliš časté a představují jen asi 5% veškerych srdeičních vad u psů. Nejčastěji jde o detekty v přepážce mezi srdečnimi předsíněmi nebo komorami, o vady jedntlivých srdčáních chlopní nebo o neuzavření některých cévních spojek z období embronálního života štěňat. Tyto vady se projevují celkovou slabostí a zaostáváním v růstu oproti ostatním štěňatům a dalšími typickými příznaky srdečního selhání. Ne vždy jsou však tyto příznaky patrné již od narození a projeví se až ve chvíli, kdy srdeční sval není schopen se s tímto vrozeným handicapem vyrovnat. Jedinou možností rozpoznání vrozené srdeční vady pak bývá prohlídka u veterinárního Iékaře, který může při poslechu zjistit srdední šelest. Tato onemocnění nemívají příliš dobrou dlouhodobou progózu. Je také třeba dobře zvážit, zda nadále připouštět rodiče postiženého štěněte, neboť vrozené vady mohou být dědičné. Mnohem častěji jsou získaná onemocnění srdce, ať už jde o onemocnění srdečních chlopní, vlastní srdeční svaloviny (myokardu) nebo osrdečníku (perikardu). Vůbec nejčastěji zjišťovanou vadou u psů je degenerativní onemocnění dvojcípé nebo trcícípé chlopně, tzv. endokardióza neboli chlopňová fibróza. Vyskytuje se u stárnoucích psů, zejména malých plemen. Mezi nejčastěji postižená plemena patří kavalír king Charles španěl, kokršpaněl, pudl, malý knírač, jezevčík, čivava nebo pekingský palácový psík. Důsledkem tohoto onemocnění je progresivní postupně se zhoršující nedomykavost, chlopní projevující se přfznaky chronického srdečního selhání. Při včasné diagnostice je však o nemoc s poměrně dobrou prognózou a při vhodně nasazené kombinaci léků Ize život psa prodloužit i o několik let. Vzácnějším onemocněním chlopní je endokarditida (bakteriální zánět chlopni). Častým zdrojem původců zánětů chlopní bývají, přechozené neléčené angíny nebo zubní kámen tvořící se na neudržovaném psím chrupu. Současně s postižením chlopní můžeme zjišťovat i postižení jiných orgánů zejména ledvin, nervového systému a kloubů. U těchto onemocnění je prognóza velmi nejistá vzhledem k možnosti vzniku častých embolií. Mezi další choroby srdce u psů patří postižení vlastního srdečního svalu, které může mít nejrůznéjší příčiny. Infarkt myokardu, o kterém se často hovoří u lidí, se může vyskytnou i u psů, jde však o onemocnění poměrně vzácné. Nejčastější nemocí postihující psí srdeční svalovinu je tzv. idiopatická kardiomyopatie. Jde o degenerativní onemocnění u něhož neznáme přesnou příčinu. Jako o možném vyvolávajícím faktoru se uvažuje o nedostatku aminokyseliny L-karnitinu ve výživě. Tato nemoc se projevuje u psů v mladším a středním věku, nejčastěji mezi druhým a sedmým rokem života. Bývají postižena především velká plemena psů (německé dogy, boxeři, němečtí ovčáci, novofundlandani, nejrůznější španělé). Následkem degenerativních změn v myokardu bývá ztenčení srdečních sěén a objemové přetížení předsíní a komor. Velmi častou komplikací jsou arytmie, tj. poruchy pravidelného srdečního rytmu. Jak vyplývá z uvedené charakteristiky, má toto onemocnění podstatně nepříznivější prognózu než chlopňové vady, a doba přežívání psů se pohybuje v týdnech. Zřídkakdy pes přežije déle než půl roku od zjištění nemoci. Avšak existují i výjimky. Již téměř tři roky mám v léčení leonbergra s kardiomyopatií, který stále žije plnohodnotným životem. Za splnění určitých podmínek, jako je omezení nadměrné fyzické námahy a psychického vzrušování. Je zajímavé, že i na psí kardiaky, včetně zmíněného leonbergra, má značný vliv počasí a nesvědčí jim zejména letní horka. Relativně vzácně se u psů vyskytují nemoci osrdečníku, kdy se uvnitř osrdečníkového vaku hromadí tekutina, která tlačí na srdeční svalovinu a vyústění velkých cév, a vzniká tzv. srdeční tamponáda. Nejčastěji má tato tekutina krvavý charakter a k jejímu nahromadění může dojít bud po úraze, po nahlodání cév nádorovým procesem, nebo z jiných neznámých příčin. Ve své praxi jsem se s tímto chorobným procesem setkal ve dvou případech, u německého ovčáka. V jednom případě jsme přistoupili k léčbě tzv. parciální perikardektomii, kdy se chirurgicky odstraní část osrdečníku, čímž se umožní odtok neustále se tvořící tekutiny a sníží se tím tlak osrdečníku na srdce, Díky zákroku se nám podařilo prodloužit život tohoto psa o více než jeden rok. Druhého psa jsme však vzhledem k závažnosti jeho celkového zdravotního stavu, po dohodě s majitelem, utratili. Řada jmenovaných srdečních onemocnění nemusí zpočátku zvířatům vadit a nemusí se klinicky projevit, protože srdce a krevní oběh mají velkou schopnost kompenzace. Držení parametrů krevního oběhu je umožňováno zejména reflexním zúžením periferních cév, zrychlenou srdeční činností a zároveň zvýšenou schopností srdečního svalu stahovat se. Pokud však dojde k selhání nebo přemrštění těchto kompenzačních mechanismů, dochází k nástupu projevů srdečního selhání. Vznik tohoto stavu může být uspíšen zvýšenými nároky na srdce například při obezitě, nadměrné fyzické aktivitě, při vysoké teplotě a vlhkosti prostředí, při některých onemocněních dýchacího systému nebo ledvin, při některých toxických nebo infekčních procesech, stejně jako v důsledku anestézie při operacích. Klinické příznaky srdečního selhání se liší podle toho, zda je více postižena levá nebo pravá polovina srdce. Při levostranném srdečním selhání dochází k nedostatečnému přečerpávání okysličené krve z malého plicního oběhu do velkého tělního oběhu. V důsledku toho se krev hromadí v plicích. Následkem zvyšování tlaku krve v malém krevním oběhu dochází ke vstupu tekutiny z plicních cév do plicních sklípků a vzniká tzv. plicní edém (otok). Dráždění dýchacích cest v důsledku plicního edému se pak projevuje dušností a kašlem. Tyto příznaky mohou být nevýrazné a mohou se projevovat jen při nadměrné námaze nebo vzrušení, ale i velmi těžké a přímo ohrožovat život psa. Při nedostatečnosti pravé poloviny srdce dochází naopak ke stagnaci krve ve velkém krevním oběhu, následkem jsou pak otoky různých částí těla. Velmi často bývá oteklé podkoží na končetinách a celé spodině těla, od krku přes hrudník a břicho až k pohlavním orgánům. Prakticky vždy dochází k vodnatelnosti v břišní dutině, projevující se zvětšeným tuhým břichem. Velmi výjimečně Ize zjistit otok pouze malé omezené části těla. Mohu ze své praxe zmínit například případ pudla, u kterého se srdeční selhání projevilo pouze vodnatelností v hrudní dutině okolo plicních laloků, což mělo za následek ztížené namáhavé dýchání. V jiném případě jsem zaznamenal u psa pouze otok v podsaničí. Stejné projevy jako selhání pravé předsíně a komory mívá i onemocnění perikardu. V tomto případě se zvyšuje tlak na ústí horní a dolní duté žíly, a vázne návrat krve z velkého tělního oběhu. V některých případech se srdeční nedostatečnost může projevovat i krátkodobými epizodami bezvědomí nebo slabostí končetin. I tyto stavy souvisejí se vzrušením nebo fyzickou námahou, trvají obvykle jen několik sekund a velmi rychle dochází k zotavení. Jsou vyvolány okamžitým nedokysličením mozku v uvedených vypjatých situacích, kdy vázne v centrálním nervovém systému krevní zásobení. Vysoké procento srdečních onemocnění, zejména chlopňových vad, se dá poměrně dobře terapeuticky ovlivnit. Používá se kombinace léků zvyšujících sílu srdečních stahů, snižujících vysoký krevní tlak, zabraňujících hromadění přebytečné vody v organismu, popř. ovlivňujících nepravidelnosti v srdečním rytmu. Je však nezbytné zdůraznit, že naději na léčebný úspěch má pouze včasné zahájení terapie. Proto, pozorujete-li u svého psa počínající zvýšenou unavitelnost a neschopnost snášet větší zátěž, občasné pokašlávání, omdlívání nebo otoky břicha či podkoží, vyhledejte zavčas svého veterinárního lékaře.

---

---