12.9. 2006
Neurotická panička = neurotický pes
Onemocní-li pes, dává tím najevo, že v rodině není všechno v pořádku. Homeopatie pro mě znamená spojení přírody, nebe a člověka. Je to už devět let, co studuji humánní homeopatii, a to francouzskou i anglickou školu a osm let homeopatii praktikuji na svých lidských i zvířecích pacientech. Nestydím se za výraz, že miluji homeopatii, protože je součástí mého života, a protože s ní zažívám malá zklamání i velké zázraky. Homeopatie mě naplňuje a dává mi naději tam, kde ji vnější svět už nenabízí. Humánní lékaři – homeopaté mají často problém pohlédnout na zvířecího pacienta tzv. homeopatickým vhledem. Mám ráda zvířata stejně jako lidi a není pro mě tedy problém najít u zvířat (zejména u psů) stejné povahové rysy a sklony jako u lidí. Protože psi „nemluví" slovy, ale jen mimikou, je přístup ke psovi stejný jako ke kojenci. Informace vám sice podají rodiče, dítě však musíte důkladně pozorovat a vcítit se do něj. Rodina je vždy jeden celek, kde vše souvisí se vším a vzájemně se ovlivňuje. Onemocní-li nejslabší článek v rodině, tj. dítě nebo zvíře, dává tím najevo, že v komunitě není všechno v pořádku. Že energie neproudí, jak má. Velmi často se mi stává, že pes ke mně vodí majitele do ordinace tak dlouho, dokud se také majitel nestane mým pacientem. Poté se zvíře uzdraví anebo odejde… zemře. Stávám se tak rodinným lékařem. V 80 % je však nejdříve mým homeopatickým pacientem pes. Během několika let však přibude majitel, děti, prarodiče a další příbuzní. Všichni mají podobné příznaky, dostávají podobné léky, s uzdravováním jednoho se lepší ti druzí. Na nemoci jednoho vidí další rodinní příslušníci možnost zlepšení svého zdravotního stavu, který je ovšem značně závislý na změně životního stylu a myšlení. Jeden příklad za všechny Malý pes s chronickými problémy trávicí soustavy, střídavé zácpy, průjmy, plynatost, koliky. Několik let se léčil na veterinárních klinikách, podstoupil rentgeny, sono, krevní rozbory. Stav zlepšen vždy jen na několik týdnů. Pes byl phosphorické konstituce, mírně drzý. Ordinovala jsem mu dlouhodobě Magnesia phosphorica. a Lycopodium, v akutních stavech pak Colocynthis. Jeho stav se sice zlepšil, ale přesto jsem s tím nebyla spokojená. Od začátku mi majitelka několikrát za týden telefonovala a úzkostlivě se mnou konzultovala zdravotní stav svého psa. Při jedné návštěvě se v ordinaci zhroutil do křesla její manžel a děkoval mi za trpělivost, nechápal, jak to mohu vydržet. Při následující návštěvě jsem proto majitelce psa nabídla společnou léčbu. Psovi l x denně Arsenicum album 30 CH a jí l x týdně. Řekla, že pro psa udělá cokoliv… Za dva měsíce se ozvala usměvavá: „ Paní doktorko, vy jste mi tak pomohla! A náš pes je také v pořádku. Můžu si vzít ještě ty kuličky, mně dělají tak dobře." Pak se ozvala asi za tři čtvrtě roku, zase pro ty kuličky. Od té doby jsem o ní rok neslyšela.
zdroj: Pes přítel člověka - autorský článek, vydání č. 9, strana 12
poděkování: Tento text byl převzat z časopisu "Pes přítel člověka" díky laskavému svolení redakce.
souhlas: Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce a autora a nebyl nijak jazykově upravován.
