Úvodní strana Odborné články Leptospiroza

Jako leptospirózu označujeme klinicky zjevné onemocnění způsobené infekcí zárodky rodu Leptospira. Tyto bakterie jsou v přírodě běžně rozšířeny díky svým rezervoárovým hostitelům. Těmi jsou zpravidla různé druhy volně žijících hlodavců (myš, potkan, hraboš aj.), ale i ježci. Rezervoárovým zvířetem se po prodělané infekci může stát i pes. Ten potom vylučuje leptospiry do vnějšího prostředí svou močí. Leptospirózou mohou onemocnět i jiná domácí zvířata, zejména hospodářská (prasata, skot). Laická veřejnost byla naposledy na leptospirózu upozorněna při záplavách v roce 1997, kdy vznikly vhodné podmínky pro přežívání leptospir ve stojatých vodách. Je tedy leptospiróza nákaza přenosná i na člověka. V České republice existuje několik druhů (serovarů) leptospir, z nichž asi čtyři mohou být zodpovědné za klinické onemocnění psů. Těmito čtyřmi serovary jsou: icterohaemorrhagiae, grippotyphosa, sejroe a pomona. V západním světě to bývá i nebezpečný serovar canicola, ktery ovšem u nás nebývá v posledních desetiletích z přírodních ohnisek izolován. Onemocnění leptospirózou je nebezpečné především pro vliv leptospir na tkáň jater a ledvin. U těchto životně důležitých orgánů může infekce vést až k jejich selhání s nezřídka nevyhnutelným úhynem. Je ovšem pravdou, že řada infekcí psů leptospirami nekončí onemocněním, případně že nemoc proběhne pouze v mírné a nespecifické formě (nechutenství nezájem, horečka či průjem v trvání jednoho až tří dnů bez dalších následků). Takovíto jedinci pak vytvořf protilátky proti sérovaiu leptospir, kterým byli přirozeně infikováni. V naší republice už máme naštěstí za sebou období, kdy v praxi nebylo zvykem očkovat psy proti leptospiróze (až do osmdesátých let včetně). Dnes již nabízejí všichni tržně významní producenti psích vakcin i leptospirovou složku jako součást základní kombinace (tj. psinka, parvoviróza zánět jater, leptospiróza, vzteklina). Vakcinace psů proti leptospiróze se stala v odborných kruzích široce akceptovanou, a to jistě i proto, že tato nákaza ohrožuje život jak psů, tak i lidí. Očkování proti leptospiróze lze jen doporučit a je třeba přitom dbát, aby po prvním podání vakcinační leptospirové dávky byl pes přeočkován v krátkém období ještě jednou (asi za dva až šest týdnů po první dávce). V poslední době se objevují podložené názory o vhodnosti další revakcinace proti leptospiróze již po půl roce a dále pak již jen jedenkrát ročně. Právě chybějící revakcinace jsou častým nedostatkem zjišt'ovaným v očkovacích průkazech psů.

---

---