Úvodní strana Odborné články Exotické parazitózy psů X

Babezióza (piroplazmóza) Původce: "Prvoci" z rodu Babesia (klíštěnka) z řádu Piroplasmida, u psů Babesia canis a B. gibsoni, u koček B. felis a B. cati Výskyt: Babesia canis se původně vyskytovala v Americe (USA), do Asie, Afriky a jižní Evropy byla zavlečena druhotně, B. gibsoni pochází údajně z Afriky a Blízkého východu, dnes se vyskytuje také v některých dalších oblastech Asie (hlavně v Indii) a v Severní Americe. (Podle některých názorů je však tento druh původní v USA a do dalších částí světa se rozšířil sekundárně.) Babesia felis se vyskytuje u koček v severní Africe, USA, Indii a ve Středomoří, B. cati cizopasí u koček v Indii. Parazitace: Hlavními hostiteli jsou různí savci včetně psa a kočky (jen výjimečně lidé), mezihostiteli a současně přenašeči (vektory) jsou klíšťata. V tropických a subtropických oblastech to jsou druhy z rodu Rhipicephalus, Haemaphysalis, Boophilus a někdy se uvádějí i příslušníci rodu Hyalomma, v mírném pásmu to jsou klíšťata z rodu Dermacentor a někdy i druhy rodu Ixodes. U psů cizopasí babezie v červených krvinkách (erytrocytech). Mají hruškovitý či okrouhlý tvar a v napadené buňce se množí, až ji zcela vyplní. Erytrocyt praskne a cizopasníci, kteří se z něj uvolní, napadají další červené krvinky. Babezie nasáté samicí klíštěte spolu s krví psa napadají buňky střevního epitelu a množí se v nich, až je zcela vyplní. Po jejich prasknutí pronikají tělní dutinou do ovárií (vaječníků) a do vajíček, v nichž se opět množí. Takto dochází k transovariálnímu přenosu. Infikovaná vajíčka jsou schopna dalšího vývoje, líhnou se z nich infikované larvy, ale vývoj babezií pokračuje až ve stadiu nymfy. Teprve v nymfách se dostávají do slinných žláz, napadají jejich buňky, množí se v nich až je zcela vyplní, a když prasknou, pronikají spolu se slinami do ranky způsobené hostiteli sáním. Je tomu tak patrně proto, že larvy obvykle sají na hostitelích, které babezie nenapadají (např. na poikilotermních neboli tzv. studenokrevných živočiších), až nymfy sají (stejně jako dospělci) na savcích, kteří jsou obvyklými hostiteli babezií. Nymfa, která se vyvine z infikované larvy, je infekční aniž by ještě sála krev a může přenést nákazu na psa (kočku či jiného savce). Nelze vyloučit, že alespoň u některých druhů babezií probíhá vývoj i jinak než jen transovariální cestou. Babezie patrně mohou pronikat po uvolnění z buněk střevního epitelu tělní dutinou samice klíštěte i do slinných žláz a jiných orgánů. V napadených buňkách slinných žláz se množí, a když buňka praskne, uvolní se z ní a spolu se slinami pronikají při sání klíštěte do krve savce a infikují ho. Také v buňkách jiných orgánů se namnoží, a když se z nich po jejich prasknutí uvolní, putují tělní dutinou do slinných žláz, kde vývoj pokračuje jako v předcházejícím případě. Parazitóza způsobuje u psů hypotenzní šok (šok z poklesu krevního tlaku) a akutní hemolytickou anémii (chudokrevnost následkem zániku velkého množství erytrocytů). Hypotenzní šok je příčinou hypoxie – nedostatku kyslíku v tkáních celého organismu, který závažně poškozuje jejich buňky. Hemolytická anémie je následkem rozpadu červených krvinek. Někdy mohou klinické příznaky onemocnění téměř úplně chybět, ale nemoc může mít také akutní, hyperakutní nebo chronický průběh. Asymptomaticky probíhající babezióza může být příčinou chronického únavového syndromu. Ten lze pozorovat u latentně infikovaných psů, kteří v porovnání se psy neinfikovanými nedosahují obvyklých sportovních výkonů (např. chrti na dostihové dráze). Akutní průběh je velmi častý u psů v Africe, v jižní Evropě a v Asii. Typická je pro něj letargie, nechutenství, horečka (41 °C i více) a příznaky nastupující po dalších 2 – 3 dnech – nález krve v moči (hematurie), přítomnost volného krevního barviva hemoglobinu v krvi (hemoglobinemie), hemolytický ikterus (žloutenka – následek změny krevního barviva uvolněného z erytrocytů na žlučové barvivo bilirubin) a zvětšení sleziny (splenomegalie). Pacient trpí žíznivostí a je celkově slabý. V USA je akutní průběh častý zejména u štěňat a může být smrtelný. Smrtí pacienta po méně než jediném dni (!) trvajícím nechutenství a letargii končí hyperakutní forma babeziózy. Šok a metabolická acidóza (stav, při němž v organismu vzniká velké množství kysele reagujících látek, anebo se ztrácejí látky reagující zásaditě, např. při průjmech) je následkem závažné chudokrevnosti (anémie). Chronická infekce u psů se projevuje střídavými (intermitentními) horečkami, sníženou chutí k příjmu potravy a zhoršením celkové tělesné kondice. Při této formě onemocnění je postižen oběhový systém rozšířením krevních vlásečnic a zvýšenou propustností (permeabilitou) jejich stěn, což podmiňuje sklon ke zvýšené krvácivosti provázený vznikem otoků a zarudnutím kůže. Tělesné teploty nejsou tak vysoké jako při akutním průběhu parazitózy. Pacienti jsou celkově slabí, chřadnou. K dalším příznakům patří ascites (hromadění volné tekutiny) v dutině břišní, zánět sliznice dutiny ústní, zánět sliznice žaludku, katar dýchacích cest provázený dušností (dyspnoe). Vyvíjí se zánět některých částí oka. Příznaky podobné revmatoidní artritidě způsobuje zánětlivé onemocnění svalů. Poškození centrální nervové soustavy přináší poruchy hybnosti, obrny (parézy), a epileptiformní záchvaty. Někdy připomínají příznaky poškození mozku vzteklinu. Babeziózy vyvolané druhem Babesia gibsoni se vyznačují celkovou letargií pacienta, nechutenstvím a anémií. Asymptomatický a chronický průběh babezióz je velmi častý u dospělých psů v USA (oproti akutnímu a hyperakutnímu průběhu u psů z jiných částí světa), z čehož se usuzuje, že Severní Amerika je původním místem výskytu obou druhů psích babezií. Průběh onemocnění vyvolaného kterýmkoli druhem babezií závisí také na patogenitě jejich různých kmenů a na úrovni imunitních mechanismů potenciálního hostitele. Babezióza může být navíc komplikována ehrlichiózou (bakteriální chorobou vyvolanou bakteriemi rodu Ehrlichia z čeledi Rickettsiaceae, např. u psa druhem Ehrlichia canis) nebo jinou současně probíhající infekcí přenášenou klíšťaty. Babesia felis nevykazuje u koček tak výraznou patogenitu jako B. canis u psů. Napadená zvířata se většinou spontánně uzdraví. Mezi typické příznaky kočičí babeziózy patří zvětšení sleziny (splenomegalie), zácpa nebo průjem, nápadně žlutá až oranžová barva trusu, celková slabost, nechutenství a zježená srst. Postižená zvířata jsou většinou mladší dvou let. Diagnostikovat lze babeziózu vyšetřením krve, nálezem babezií v erytrocytech, a sérologicky. Léčba a prevence: Při léčbě babeziózy psů se používají přípravky na bázi dipropionátu imidokarbu, pentamidinu a diminazinaceturátu. Léčiva s oběma posledně jmenovanými účinnými látkami jsou pacienty většinou špatně snášena, jejich aplikace je spojena s nebezpečím komplikací, které mohou v krajním případě končit fatálně. Pacient proto musí být stále pod kontrolou. K léčbě koček, je-li nutná, se používá trypanová modř. Úspěch léčby přináší odeznění příznaků, ale stoprocentní eliminace parazita tím není zaručena. Mezi jednotlivými druhy babezií nevzniká zkřížená imunita, což znamená, že byl-li pes nakažen či je-li hostitelem určitého druhu babezie, není tím chráněn před nákazou druhem jiným. Zvířata v oblastech, kde se babezie vyskytují trvale, však získávají po uzdravení, kdy parazit ještě přežívá v jejich těle, tzv. nesterilní imunitu, což znamená, že přítomnost cizopasníka brání reinfekci. Po uzdravení přežívající babezie spontánně hynou asi za jeden rok. Prevence v oblastech, kde se babezióza vyskytuje trvale, spočívá v očkování psů atenuovanou (oslabenou živou) vakcínou a v použití repelentů bránících infestaci psů klíšťaty. U nás se babezióza zatím trvale nevyskytuje, ale zcela vyloučený její stálý výskyt není, protože piják lužní (Dermacentor reticulatus) žije na Moravě. Na Slovensku, kde byl zaznamenán zvýšený výskyt babeziózy, se vyskytuje nejen piják lužní, ale i piják stepní (Dermacentor marginatus). Babezióza má markantní tendenci se šířit a zdá se, že při jejím zavlečení k nám by vhodným druhým hostitelem – přenašečem mohlo být též běžné klíště obecné (Ixodes ricinus).

---

---