Úvodní strana Odborné články Chirurgie očních víček

Horní a spodní víčka jsou struktury, chránící oční bulbus uzavíráním orbity během mrkání. Anatomicky jsou tvořena z vnější strany kůží, vnitřní vrstvu tvoří spojivka, která je v kontaktu s okem. Mezi těmito vrstvami je střední vrstva tvořená svaly, žlázami a pojivovou tkání. Existuje několik onemocnění očních víček, postihujících výše uvedené struktury, která vyžadují chirurgické ošetření. Jedním z nejčastějších je u psů entropion, inverze (vchlípení) volného okraje víčka. Entropion má několik různých druhů, ale nejčastější, vyžadující chirurgické ošetření dělíme do dvou skupin, souvisejících s různými plemeny. Jedním z nich je entropion velkých a obřích plemen (např. německá doga) a druhým entropion plemen s převislýma ušima (např. kokršpaněl). U velkých a obřích plemen vykazuje vazivo vnějšího koutku určitou ochablost, která postihuje též orbikulární sval v jeho spodní a spánkové části. Tento stav je spojen v některých případech spojen s určitou disproporcí mezi velikostí oka a očnice. Nejvíce predisponovanými plemeny jsou německá doga, rotvajler, zlatý a labradorský retrívr, dalmatin, výmarský ohař a další. Tento typ entropia se projevuje ve věku od 5 do 15 měsíců a chirurgický zákrok by se měl týkat korekce vnějšího koutku různými technikami (Y a V plastika) nebo šípovou metodou spolu nebo bez korekce orbikulárního svalu. U plemen s převislými boltci jako kokršpaněl nebo baset problém souvisí s uvolněním kožního pokryvu hlavy, která je posunuta vahou velkých a převislých ušních boltců do tvářové krajiny. Tato situace obvykle způsobuje entropion horního víčka a ektropion (vychlípení) dolního víčka. V těchto případech je onemocnění pozorováno někdy až ve věku pěti let a často je spojeno s onemocněními řas a keratokonjunktivitis sicca a vznikem kombinovaného dráždivého stavu oka. V tomto případě je chirurgická korekce prováděna technikou, označovanou jako riditektomie, sestávající z vytětí velkého záhybu kůže okolo čelní a okcipitální krajiny, posunujícím kůži směrem vzad. Dále se vyskytují různé typy entropion vázané na určitá plemena, jako je bernardýn, neapolský mastif, čau čau, bulldog a šarpej, u kterých je korekce poměrně obtížná. V některých z těchto případů dochází ke kombinaci vchlípení a vychlípení na jednom víčku a v jiných jako u šarpejů je degenerovaný tvar víčka spojen s uvolněnými kožními záhyby, a proto je pro chirurgickou korekci nutno použít kombinace metod, pokud chceme dosáhnout uspokojivého výsledku. Vychlípení okraje spodního víčka nazýváme ektropion. Tento stav není sám o sobě nebezpečným, i když v některých případech lze pozorovat mírný zánět spojivky a rohovky. Chirurgická korekce není ve většině případů nutná. Naproti tomu je nutno pozorně postupovat u ran víček, zahrnujících volný okraj víčka, které je nutno ošetřit šitím, z důvodu možného chronického dráždění oka jizvou, či následně vzniklým vchlípením či vychlípením. Při těchto ošetřeních ran je třeba v prvé řadě dbát na plné obnovení funkce postiženého víčka. Na okrajích víček se vyskytují též nádory. Při jejich odstranění je také nutno dbát na výše uvedená kriteria. Dalším důvodem pro chirurgické ošetření jsou onemocnění víček, způsobená nesprávným růstem řas. V těchto případech dochází k chirurgickému odstranění řasových folikulů. Třetí víčko je záhyb spojivky s hyalinní chrupavkou tvaru T umístěnou uvnitř. Větve chrupavky jsou umístěny přímo pod volným okrajem třetího víčka. Nejvýznamnějšími onemocněními třetího víčka jsou prolapsus, vychlípení chrupavky a folikulární konjunktivitis. Výhřez žlázy je častý u pekinézů, buldoků, kokrů, basetů, bíglů a neapolských mastifů. Vyskytuje se většinou u mladých jedinců. Prvním ošetřením je snaha o zpětné umístění žlázy různými technikami. Při opakování stavu, které je poměrně časté, je nutno přistoupit k odstranění žlázy. Vychlípení chrupavky je vrozená vada a vyskytuje se buď samostatně nebo spolu s výhřezem žlázy. Léčbou je vytětí postižené části chrupavky. Posledním onemocněním třetího víčka je folikulární konjunktivitis – dráždivý chronický zánět, postihující vnitřní plochu třetího víčka, vznikající v důsledku lymfoidní hyperplasie. V jeho důsledku vzniká většinou středně závažný chronický zánět spojivek. Léčbou je v tomto případě mechanické odstranění přebytečné lymfoidní tkáně seškrabem.

---

---