10.10. 2006
Nebezpečí zvané „osina“
Péče o spodní část psích končetin odpovídá do určité míry ročnímu období. V létě trápí psy všudypřítomný agresivní prach, rozpálený beton a rozměklý asfalt. V zimě vlhko a samozřejmě chemické i mechanické prostředky používané k posypu chodníků a vozovek. Uvedená nebezpečí si většina lidí uvědomuje a snaží se před nimi své psy chránit. K dispozici je poměrně široký sortiment psích i lidských ochranných krémů a vazelín. Příjemný, jak osina v… Většina lidí řadí faktory ohrožující psí končetiny a z nich vyplývající onemocnění do oblasti chorob civilizačních. Často mají pravdu. Psi našich předků asi s horkým asfaltem nalepeným na srst nebojovali, stejně jako je netrápila sůl používaná k posypu silnic. Pravda však je, že i Jack London psal o ostrých ledových hranách do krve zraňujících tlapy saňových psů a že nebezpečí nejen pro tlapky, ale pro všechny části psího těla se skrývá i v místech, kde je často nečekáme. Řekne-li se louka, představí si většina z nás voňavý travnatý koberec protkaný lučním kvítím, tedy idylické prostředí, zvoucí ke hrám všeho druhu. Právě na louce nebo i malém travnatém plácku však může psa potkat problém, který mu dokáže znepříjemňovat život poměrně dlouhou dobu a který vyvolává malý kousek trávy označovaný jako „osina“. Uvedený název asi není pro většinu lidí věcí nesrozumitelnou. Ti starší, kteří ještě pamatují méně mechanizovanou sklizeň obilí a vázání snopů vědí, jak nepříjemně dokážou píchat obilné osiny. Dokonce existuje české, ve slušném časopise však nepublikovatelné přísloví, které o pocitech člověka, jenž se dostal do úzkého kontaktu s osinou, hovoří. Štětinovitý výběžek U psů nebývá problémem osina z pšenice, ječmene nebo žita, ale osina z některého druhu trávy. Na základní škole jsme se učili, že květ trávy vypadá trochu jinak než květy ostatních rostlin. Důvod je jednoduchý. K opylení dochází pomocí větru a tráva tedy nemusí vynakládat energii na tvorbu barevných okvětních plátků, jejichž úkolem by bylo přitahovat hmyz. Travní květ však přesto potřebuje ochranu. Poskytují mu ji plevy, které bývají zakončeny štětinovitým výběžkem nazývaným právě osina. Obecně je možné říci, že plevy tvoří obal semene a jsou utvářeny tak, aby mu v době, kdy je uzrálé, usnadnily cestu do půdy. Zlovolná osina Osiny jsou podle druhu trávy rozdílně dlouhé a velmi ostré a stejně ostré bývá spojení plev. Do určité míry by se dalo říci, že mají aerodynamický tvar. V praxi to znamená, že podobně jako jehla i osina (a eventuálně osina s plevou) snadno vnikají do různých materiálů. Jedním z nich je pružná psí kůže, která nejen osinu propustí, ale většinou se za ní uzavře. Osina se tak dostává do podkoží, které mechanicky zraňuje a vzhledem k tomu, že se do těla psa dostala z nepříliš čistého prostředí rovněž infikuje. Výsledkem je pak bolestivý zánět. Pes kulhá, většinou si velmi intenzivně líže postižené místo a ve zvláště těžkých případech se objeví teplota a nechutenství. Kůže mezi některými prsty je červená a horká a celá oblast je na dotek bolestivá. Po krátké době se v meziprstí objeví podhnisaná bulka, která časem praskne a z uzavřeného hnisavého procesu se stává proces otevřený. Psovi se většinou výrazně uleví. To ovšem neznamená, že je celá záležitost vyřešena. Osina na cestách Osina má nejen schopnost snadno proniknout kůží, ale i nepříjemné sklony k dalšímu putování psím tělem. Často se stane, že v místě, kde do kůže vnikla, se časem utvoří hnisavé ložisko, ale osina putuje dál a vyvolává další zánět např. na spodní straně tlapky nebo v okolí zápěstních kůstek. Léčba není jednoduchá. Většinou bývá uváděno, že se postižené místo rozřízne a osina vyjme. Vzhledem k její velikosti a cestovatelským vlohám však nemusí být úplně jednoduché ji najít. V každém případě patří léčba do rukou veterináře. Pokud právě není k dosažení, je možné použít tak zvanou „černou mast“ (ichtoxyl ung.). Nejrozumnější je vytlačit odpovídající množství na kus gázy, tu přiložit na postižené místo a tlapku zavázat. Černá mast má dezinfekční účinky, působí protizánětlivě a někdy doslova osinu z psího těla vytáhne. Určitě není možné tvrdit, že každý zánět, který se objeví v meziprstí, je vyvolán osinou. Stejně tak není možné říkat, že osina nezpůsobí problémy v jiných částech psího těla. Poměrně často „zapadne“ do zevního zvukovodu, dokáže se zachytit ve spojivkovém vaku, vniknout do pochvy feny nebo projít kůží na hrdle, ve slabinách nebo kdekoliv jinde. Vždy může znamenat obtížně řešitelný a také obtížně diagnostikovatelný problém. Preventivní manikúra Stejně jako u jiných zdravotních potíží je také v případě osin rozumné zamyslet se nad prevencí. Je třeba přiznat, že to v tomto případě není nikterak jednoduché. Mohli bychom se s naším psem vyhýbat místům, kde je suchá, odkvetlá tráva a mohli bychom se jim vyhýbat zvláště na podzim. Při stavu „psích plácků“ a jiných míst, kde je psům volný pohyb povolen, by to však mohlo znamenat, že pes bude odkázán na vodítko a chodník, a to by mu určitě nebylo ani příjemné ani prospěšné. Rozumné je proto po návratu z procházky či výcviku v rizikovém prostředí prohlédnout ohrožené části psího těla. Osina většinou zůstává po nějakou dobu zabodnutá v kůži a je tedy šance ji najít. Velmi důležitá je péče o srst na tlapách u dlouhosrstých plemen. Osiny se totiž dokážou v srsti zachytit a teprve v následně pokračují dál do kůže. Tady je asi možné hledat důvod pro stříhání tlapek pudlů nebo prostříhávání meziprstí u kokršpanělů, které leckdo považuje za nesmyslnou módu, které se však z hlediska probíraného problému jeví jako velmi rozumné. Problémy s osinami bývají označovány jako záležitost sezonní a většinou je uváděno, že se vyskytují na podzim. Suchá travní semena nebo jejich obaly je však možné najít na zemi i v jiných ročních obdobích. Z praxe je známo, že popisované potíže se mohou vyskytnout v průběhu celého roku.
zdroj: Pes přítel člověka - autorský článek, vydání č. 10, strana 10,11
poděkování: Tento text byl převzat z časopisu "Pes přítel člověka" díky laskavému svolení redakce.
souhlas: Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce a autora a nebyl nijak jazykově upravován.
