Tisk

1.3.
2018

Vakcinace proti borrelioze.

Autor: Bioveta,a.s.

Jediná vakcína na trhu, která chrání současně proti třem patogenním genomickým skupinám Borrelia burgdorferi sensu lato - Borrelia garinii, Borrelia afzelii a Borrelia burgdorferi sensu stricto.

Vakcínu je možno použít u mláďat ve věku dvanácti týdnů.
Vakcína spolehlivě chrání již měsíc po revakcinaci.
Vakcína je inaktivovaná, což vylučuje možnost šíření borélií v organismu.
Bezpečnost vakcíny byla ověřena aplikací u mláďat stáří dvanácti týdnů aplikací jedné dávky, dvojnásobné dávky a opakovanou vakcinací.
Během studie byly sledovány systémové reakce po vakcinaci i revakcinaci, včetně lokálních reakcí a rektální teploty.
Čelenžní zkoušky potvrdily trvání účinnosti vakcíny po dobu dvanácti měsíců. Při čelenžním testu byla zvířata infikována všemi třemi skupinami borrélií současně.
Vakcína má dvouletou expiraci.

Princip vakcinace proti borelióze.

V imunitní odpovědi organismu hrají významnou roli majoritní proteiny Osps – OspA a OspC, k jejichž kvalitativním i kvantitativním změnám dochází před a během sání klíštěte. V případě, že se nymfa nebo dospělé klíště přisají na nového hostitele, začínají se spirochéty rychle dělit. K úspěšné kolonizaci vektora, tj. klíštěte Ixodes ricinus slouží povrchový antigen  OspA vyjádřený na borélii ve střevě nenasátého klíštěte.  Bez tohoto proteinu není spirocheta schopna v klíštěti přežívat.
Kromě antigenů OspA a OspC se na úspěšném osídlení střeva klíštěte bakterií  Borrelia burgdorferi podílí také TROSPA – receptor ve střevě klíštěte určený speciálně pro antigen OspA. Má stejný význam jako povrchový  antigen OspA. Ve vyších koncentracích se vyskytuje v larvách a nymfách klíšťat. Ve slinách klíštěte je také zastoupen protein Salp 15, který chrání borélii před vlivem imunitního systému hostitele, především zpomaluje aktivaci T lymfocytů.
V okamžiku sání se povrchový protein OspA mění na protein OspC usnadňující migraci ze střeva klíštěte do haemocele a nakonec do slinných žláz. Odtud se borélie dostává již definitivně do organismu hostitele. Vývoj spirochety a migrace do těla hostitele trvá 2-3 dny, což znamená, že klíště musí být přisáto alespoň 48 hodin k tomu, aby byla infekce hostitele, ptáka či savce, úspěšná. Správné pochopení těchto změn v povrchových lipoproteinech bakterie vysvětluje jednak „lag“ fázi, která je pro infekci hostitele nezbytná, a také skutečnost, že v jeho organismu nelze protilátky proti proteinům OspA potvrdit.
Aby byla vakcinace efektivní, musí být v krvi teplokrevného hostitele přítomny protilátky proti antigenu OspA již před zákusem klíštěte. Společně s komplementem se protilátky proti OspA podílí na zástavě růstu a kolonizaci slinných žláz u klíštěte, které nasálo krev vakcinovaného psa. Postvakcinační imunita začíná tedy  již v klíštěti tím, že protilátky brání přestupu borrélií do organismu  psa. Do těla teplokrevného hostitele přechází bakterie jedině tehdy, pokud vytvoří po nasátí krve v obalu antigen  OspC.

Vakcína Borrelym 3 obsahuje ve srovnání s vakcínami, které obsahují antigeny pouze některých genomospecies,
hlavní imunogenní proteiny OspA a OspC všech tří patogenních genomospecies - Borrelia burgdorferi sensu stricto, Borrelia garinii a Borrelia afzelii.

ZDE VŠUDE CHRÁNÍ BORRELYM 3 PŘED BORELIÓZOU:
Česká republika, Belgie, Dánsko, Lucembursko, Francie, VB, Irsko,  Norsko, Švédsko, Finsko, Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina, Maďarsko, Rumunsko, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Slovensko, Švýcarsko


Borelióza - diagnostická a terapeutická úskalí.

Jsou současné diagnostické metodiky spolehlivé?

Mezi racionální důvody pro zahájení diagnostiky boreliózy patří vysoká pravděpodobnost infekce u jedince žijícího v endemické oblasti, přítomnost typických klinických příznaků, diferenciálně diagnostické vyloučení nemocí doprovázených podobnými symptomy, případně adekvátní reakce na zahájenou terapii. Během diagnostiky je třeba vzít do úvahy možné falešně negativní výsledky sérologického vyšetření u určitého procenta infikovaných psů a zkřížené reakce u jedinců infikovaných jiným patogenem. V rané fázi infekce navíc organismus reaguje na infekci poměrně pomalou produkcí protilátek. Titry protilátek jsou kromě jiného ovlivněny předchozí aplikací antibiotik.
Diagnostické komplikace nastávají obzvláště v oblasti s endemickým výskytem, kde je séropozitivních sedmdesát až devadesát procent klinicky zdravých i nemocných psů. Infestace pozitivními klíšťaty je zde velmi vysoká a pomocí sérologických testů se nedá odlišit, zda se jedná o nákazu akutní či v krvi přetrvávají protilátky po infekci předchozí.
Běžně dostupná sérologická diagnostika, metoda ELISA a IFA, neodliší protilátky postinfekční
od postvakcinačních a testy neoplývají ani dostatečnou specifitou. Protilátky IgM a IgG stoupají v prvním měsíci po infekci a dosahují maxima třetí měsíc po infekci, přičemž v krvi perzistují až dva roky. Původ protilátek lze odhalit pomocí testu Western blot, která využívá toho, že OspA antigeny nejsou vyjádřeny v klíštěti a nejsou detekovány v organismu ani v případě akutní infekce. Rozpoznat pouhou expozici organismu bakterii Borrelia burgdorferi, nikoliv klinické onemocnění, lze pomocí kvalitativní i kvantitativní testů, které detekují C6 peptid pocházící z antigenu VlsE (variable major protein-like sequence, expressed), což je nově rozpoznaný povrchový protein. C6 peptid je vyjádřen pouze při infekci psa borélií, v těle klíštěte ani ve vakcínách však vyjádřen není. Výhodou testů je také to, že se protilátka dá prokázat již tři až pět týdnů po infekci.
Ani v současné době velmi senzitivní vyšetření metodou PCR nezaručuje relevantnost výsledků. Metoda PCR odhaluje i pouhé fragmenty bakteriální RNA, což znamená, že pozitivní výsledky vyšetření nejsou důkazem aktuálně probíhající infekce.

V nedávné době byla lokalizována nová oblast na povrchu borélií VlsE, která obsahuje imunodominantní region IR 1-6, a je velmi antigenně proměnlivá. Protein VlsE umožňuje přechod infekce do chronicity a je detekován pouze in vivo. Protilátky IGg  proti proteinu se vytvoří záhy po infekci a přetrvávají velmi dlouho. Komerční soupravy obsahující tento nově charakterizovaný protein jsou v humánní medicíně již používány.  

Organizace CDC (Centers for Diseases Control and Prevention) doporučuje u lidí při podezření na lymeskou boreliózu provést ELISA nebo IFA testy a v případě pozitivity nebo dubiózního výsledku je doplnit metodou Western blot ke stanovení protilátek IgM a IgG. Protilátky typu IgM u lidí stoupají 2-3 týdny po infekci s vrcholem kolem 3- 6 týdne a pak pozvolna klesají. Protilátky typu IgG začínají stoupat až od čtvrtého do šestého týdne od infekce a vrcholu dosahují  6 -  8 týden či později. V séru perzistují dalších několik měsíců až let. U psů dochází k sérokonverzi čtyři až šest týdnů po infekci, což znamená velmi často ještě před prvními klinickými příznaky.
Do diferenciální diagnostiky lymské boreliózy je třeba zařadit trauma, imunitně podmíněnou artritidu, degenerativní kloubní změny a další infekce přenášené členovci, zejména Anaplasma phagocytophilum, Ehrlichia spp., Rickettsia rickettsii, Bartonella, Babesia, Francisella a virus klíšťové encefalitidy atd., což jsou infekce, které mohou koincidovat a podílet se na intenzitě a rozmanitosti klinických příznaků.

Jak přistupovat k pacientovi se subklinickou infekcí?

Séropozitiva u jedince bez klinických příznaků nepředznamenává nezbytnost terapie; jedná se spíše o otázku individuálního přístupu k pacientovi. V této otázce jsou vědci dosud nejednotní a studie potvrzující oprávněnost léčby u této kategorie budou nezbytné.
Další otevřenou otázkou zůstává význam sledování hladin protilátek proti boréliím u zdravých psů v endemické oblasti, u nichž bylo přisáté klíště zaznamenáno. Výhodou tohoto typu monitoringu je možnost detekce lymské nefritidy ještě před prvními klinickými příznaky. Kromě toho může veterinář monitorovat situaci v místě praxe, což následně pomůže modifikovat vakcinační protokol a exaktně informovat majitele a chovatele zvířat o séroprevalenci v dané lokalitě. 
Rutinní vyšetřování zdravých psů sebou nicméně přináší četná negativa!  Při špatné a unáhlené interpretaci výsledků vyšetření dochází k nadměrnému výskytu falešně pozitivních případů. Následná antibiotická terapie se tak stává zbytečnou, což má za následek vznik rezistentních kmenů bakterie, a to nejen bakterií rodu Borrelia.