Úvodní strana Odborné články Úrazy oka u malých zvířat

V tomto krátkém sdělení chceme prezentovat některé akutní stavy oka - následky úrazů a poranění. Majitel nezřídka přivede svého psa k ošetření u veterinárního lékaře z důvodu mechanického poranění oka, následků auto úrazu, kousnutí nebo poškození chemickými látkami. Povrchová, hluboká, i perforující poranění struktur oční koule vedou k mechanickému poškození spojivky, rohovky, případně bělimy. Podle velikosti a rozsahu defektu pak u zvířecího pacienta zjišt'ujeme přítomnost křečovitého sevření víček (prezentace bolesti), výrazné slzení, světloplachost, různý stupeň zarudnutí oka a snahu třít si postižené oko. Eroze spojivky nebo rohovky je velmi častým poraněním. Vzniká jako následek poškrábání oka ostrými trny, větvemi jehličnanů, ostrými okraji travin, často při pobíhání zvířete v hustém nízkém porostu. Kromě projevů bolestivosti není vždy poranění tohoto typu zřetelné na první pohled. Proto využíváme při vyšetření oka barvící metody, které umožní v barevném světle vidět defekt jako žlutozeleně svítící oblast. Vzhledem k mimořádné schopnosti regenerace povrchových struktur rohovky a spojivky dochází ke spontánnímu zhojení povrchového defektu během necelého dne. Zhoršené hojení zaznamenáváme po poranění rohovky jehličnany vzhledem ke spolupůsobení některých substancí ze zraňující rostliny. První pomoc u poranění tohoto typu spočívá v řádném vymytí oka oční vodou, veterinář pak často ordinuje pouze dezinfekční mast či kapky. Zanedbané většinou infikované procesy vyžadují intenzivnější léčebný přístup. Samostatnou kapitolou v poraněních oka jsou pak stavy způsobené vniknutím cizího tělesa do struktur oka. Spojivkový vak v oblasti pod třetím víčkem je nejčastěji lokalizací tzv. volných cizích těles. Často pak nalézáme pod třetím víčkem osiny travin, řasy, trny, třísky či tělesa z inertních materiálů. Volné cizí těleso pak působí stejné subjektivní potíže jako je tomu u erozí spojivky a rohovky. Po lokalizaci problému spočívá léčba v odstranění cizorodého materiálu a následné aplikaci zklidňující hojivé masti. Pokud zdravotní problémy spojené s přítomností cizího tělesa uniknou pozornosti, mohou se vyskytnout nepříjemné komplikace ve formě rohovkového vředu. Výraznějším klinickým problémem jsou cizí nitrooční tělesa, at' už na povrchu rohovky, zaklíněná v rohovce jako zátka (například trn), nebo cizí tělíska pronikající rohovkou dovnitř nitroočních struktur (například brok, diabolka) či cizí tělesa s mimořádně velkou kinetickou energií (projektil), způsobující dvojitý průraz oční koule. Klinické příznaky takto postiženého oka jsou pak velmi pestré a jejich charakter v zásadě souvisí s intenzitou poškození nitroočních struktur. K lokalizaci cizího tělesa v oku nám slouží rentgenologické a ultrasonografické vyšetření. Cizí tělíska hlouběji zaseknutá do rohovky a zejména ta, která jsou organického původu, jsou extrahována kopíčkem, kovová cizí tělíska pomocí magnetu. Některá obrovská cizí tělesa vyjímáme z oka s vědomím, že funkce oka je nenávratně ztracena prvotním poškozením a snažíme se pouze zachránit oko, ne jeho funkci. Inertní cizorodý materiál (kámen, sklo) je možno v některých případech (zejména pokud je jejich odstranění spojeno s dalším poškozením oka) ponechat uvnitř. Důležitou součástí léčby perforujících poranění je aplikace účinných antibiotik, scelování rozsáhlých perforací vhodným šicím materiálem nebo podpora hojení rohovky aplikací kolagenové kontaktní čočky či přešitím třetího víčka. Nezřídka bývá příčinou akutního stavu oka poranění jiným zvířetem, tj. kousnutím nebo škrábnutím drápem. Vzhledem k tomu, že dutina ústní ani drápové lůžko zvířete nejsou sterilní, vždy je předpoklad infekce rány. Neošetřená perforující poranění tohoto typu vedou během velmi krátké doby k razantnímu rozvoji infekce nitroočních tkání, k tzv. endoftalmitidě. Veterinární lékař v tomto případě mimo chirurgického ošetření rány používá v rámci léčby účinné antibakteriální látky společně s inhibitory bakteriálních proteáz, protože nejenom, bakterie, ale i toxiny enzymy, které bakterie produkují, často způsobí progresivní poškození oka. Příkladem z naší praxe pak může být endoftalmitida oka krátkosrstého ezevčíka, která vznikla poo poranění drápem kočky. Výsledkem byla rána spojená s infekcí prostupující do vnitřních struktur oka. Zvíře po přijetí vykazovalo závažné změny zdravotního stavu, velmi výrazná byla apatie, nechuť k příjmu krmiva a hojný hnisavý výtok z postiženého oka. Oční vyšetření pak prokázalo plošnou rohovkovou ránu zasahující do hloubky rohovky s obnažením posledních rohovkových struktur, hluboký zanět a otok rohovky společně s příznaky nitrooční infekce. Bezodkladně byla ordinována místní a celková léčba spočívající v aplikaci dvou doplňujících se antibiotik. Místně byly podávány reparační gely společně s inhibitory bakteriálních kolagenáz. Významnou součástí léčby bylo přešití třetího víčka jako nezbytná ochrana před dalším mechanickým poškozením oka. Zanedbaný infekční proces se podařilo zvrátit, nicméně závažné změny na rohovce vzniklé působením zánětu a bakteriálních toxinů vyžadovaly bezmála dvouměsíční léčbu. Významná jsou i poranění očních víček, což jsou časté následky ran způsobených kousnutím, roztržením o ostré předměty či jako přímé důsledky autoúrazů. Veškerá poranění očních víček výrazně krvácejí, ale jsou-li včas odborně ošetřena, dobře se hojí. Základním léčebným postupem je sešití porušených okrajů víček tak, aby došlo ke správnému přiložení okrajů rány a vyhojení poraněného víčka bez deformace. U poranění, při kterých část tkáně chybí, se využívají operační postupy přesunu kožních štěpů ve smyslu plastických operací. Rány víček v oblasti vnitřního očního koutku mohou být spojeny s poškozením slzných cest. V takovém případě je na místě jejich rekonstrukce před sešitím víčka. Jak již bylo zmíněno,správně ošetřená rána víčka se hojí dobře do 14 dnů od úrazu, nicméně u neklidných zvířat je vhodné v rámci pooperační péče doporučit ochranné límce jako zábranu proti škrábání a novému roztržení víčka. Úrazy oka spojené s účinkem tupého úderu je možno demonstrovat na dalším případu z naší ordinace. K očnímu vyšetření byl předveden malý knírač po úderu míčkem do pravého oka. Obaly oka jsou velmi pevné a dovedou absorbovat značnou kinetickou energii, nemá-li ovšem zraňující předmět ostré hrany. Výsledkem úderu byla bolest spojená s křečovitým sevřením obou očních víček, výrazný otok horního a dolního víčka a tzv. iridoplegie, tedy stav, kdy zornice zůstala fixovaná a nereagovala na osvit přímým světlem. Stav se po nasazení protizánětlivé léčby zcela upravil a přešetření po 48 hodinách ukázalo naprosto normální oční nález bez poruchy funkce postiženého oka. V tomto případě se nehoda obešla bez trvalých následků, ale není tomu tak vždy. Po úrazech tohoto typu se můžeme setkat s krvácením do očních komor, může dojít k natržení panenky, traumatická porucha závěsného aparátu čočky pak souvisi se změnou polohy čočky, je možné prokázat i zákal čočky po úrazu nebo trhliny na sítnici. Takové poúrazové stavy vyžadují individuální léčebný postup. Autoúrazy nebo rány kousnutím v oblasti očnice mohou vyvolat stav, který nazýváme proptóze oční koule. Přímo predisponovaná jsou pak brachycefalická plemena psů se zkrácenou obličejovou částí lebky a relativně mělkou očnicí. Příkladem zástupců tohoto plemenného typu jsou anglický buldok, francouzský buldoček, bostonský teriér, mops, pekingský palácový psík a japonský chin. Působením nárazu a trakčních sil dochází k vypadnutí oční koule z očnice, což může být spojeno s přetržením okohybných svalů, s krvácením do přední oční komory a s poruchami inervace oka. Léčba spočívá v uvedení oka do správné polohy společně s dočasným sešitím obou očních víček, kdy jsou dočasné stehy ponechávány nejméně po dobu 21 dnů. I po odborném ošetření se setkáváme s trvalými následky ve formě šilhání z důvodu traumatického poškození okohybných svalů, nebo s nedovíráním očních víček, kdy příčinou bývá porucha inervace. Je vhodné krátce se zmínit rovněž o poškození oka chemickými látkami, a to konkrétně o poleptání kyselinami. Ačkoli se s tímto typem poranění setkáváme ve veterinární praxi relativně zřídka, následky chemického poškození oka mohou být velmi závažné. Například poleptání oka vápnem vede k poškození tkání spojivky a rohovky. Rohovka se kalí, přerůstá zvláštní membránou a vznikají rozsáhlé srůsty. Nejtěžší formy poleptání mohou vést i ke ztrátě víčkových okrajů, víčkové jizevnaté změny způsobují stáčení řas proti oku, popřípadě indukují vznik vchlípeného víčka (tzv. jizevnaté entropium). Každé těžší poleptání oka je spojeno s možností vzniku sekundárního glaukomu - zeleného zákalu. Rozhodující pro osud oka je první pomoc, která spočívá v co nejintenzivnějším výplachu oka vodou bez ohledu na její čistotu či pH. Mělo by následovat odstranění hrubých nečistot (malta, vápno) a okamžitá návštěva veterináře. V rámci akutního ošetření se dále pokračuje v dlouhodobém výplachu oka fyziologickým roztokem a v podávání neutralizačních činidel. Součástí léčby je i aplikace protizánětlivých očních kapek, popřípadě aplikace vlastní krve zvířete do spojivkového vaku. Pro možnost sekundární infekce je nutné podávání antibiotik.

---

---