Úvodní strana Odborné články Proč je můj veterinář tak drahý?

V době tvorby tohoto článku vrcholí mediální diskuse nad vysokými cenami služeb telefonních operátorů. Zjišťuje se, že za stejné služby platí různí zákazníci v Čechách různě – obvykle v závislosti na tom, kdo službu poptává – zdali jde o osamoceného jedince či velkou firmu. Český spotřebitel je právem rozladěn skutečností, že ceny srovnatelných služeb operátorů jsou oproti zahraničím v Čechách dvojnásobné.

Je situace obdobná i ve veterinárních službách? Jsou čeští veterináři domněle stejní loupežníci jako telefonní operátoři? Snaží se český veterinář nějak zohledňovat nižší příjmy českých chovatelů, nebo účtuje stejně jako kupříkladu německý veterinární lékař? Existují vůbec v tomto směru nějaká objektivní data?

Jak vlastně vnímat ceny za ošetřování zvířat?

Ceny za veterinární služby jsou bezesporu citlivé téma. Chovatelství zvířat je v Česku velmi oblíbená zájmová činnost a každé zvíře potřebuje čas od času veterinární ošetření. Stejně jako ve všech ostatních službách, tlačí i ve veterinární praxi chovatelé na nízké ceny a nutí veterináře se nad cenovou politikou zamýšlet. Ti se snaží situaci řešit různě – ať už více či méně uspokojujícím snižováním cen, popřípadě vysvětlovací kampaní, proč jsou jejich ceny právě takové, jaké jsou. 
 

Co si o cenách za veterinární služby myslí průměrný chovatel?  

Myslí si, že jsou vysoké. A má ze své perspektivy pravdu. Pokud totiž vyjdeme z předpokladu, že průměrná čistá mzda v ČR v posledním čtvrtletí roku 2016 činila asi 21 tisíc Kč, ukrojí zákrok za 5 tisíc Kč čtvrtinu jeho platu.
 

Co si myslí o svých cenách za veterinární služby průměrný veterinář?

Nemyslí si, že jsou a priory nízké, ale jejich úroveň považuje za oprávněnou. Je to dáno tím, že nevnímá vyřčenou sumu jako jednolité číslo, ale vidí v ní jak svůj zisk, tak svůj náklad. Cena je pro něj jako člověk oblečený do třech svetrů a zimníku, který působí otyle, nicméně jakmile šatstvo doma odhodí, je nutné jeho skutečnou tělesnou kondici přehodnotit.
 

Proč se chovatelé a veterináři neustále handrkují o ceny?

Protože obě skupiny mají svou pravdu. Chovatel vnímá cenu za veterinární služby z perspektivy svých příjmů. Jestliže zvíře potřebuje operační zákrok, jehož cena tvoří čtvrtinu, třetinu, polovinu či dokonce větší podíl jeho měsíční mzdy, je to samozřejmě frustrující zjištění, které na radosti nepřidá.

Veterinář vnímá cenu za své služby z perspektivy „průtokového ohřívače peněz“, který z utržené částky dvě třetiny i více rozdá dodavatelům léků a lékařského materiálu, prodejcům energií, operátorům, pronajímateli ordinace, finanční správě, zaměstnancům a vzdělávacím agenturám; a třetina i méně mu zůstává pro vlastní žití.  
 

Lze nějak objektivizovat, zdali jsou ceny za veterinární služby vysoké, průměrné či nízké?

Ano, lze. Jak již bylo řečeno, z perspektivy průměrné mzdy v ČR jsou ceny za veterinární ošetření citelné, což znamená, že průměrný chovatel musí výdaje za své zvíře plánovat a promýšlet. To je viděno optikou chovatele.

Viděno optikou veterináře je situace jiná, protože ten zjišťuje, že v naprosté většině jsou jeho náklady shodné s náklady veterinárního lékaře z rozvinuté země eurozóny, ale jeho příjmy za úkony jsou 9-10násobně nižší.
 

Existují pro tato smělá tvrzení nějaká „tvrdá“ data? 

Ano. Zkusme se podívat na náhodně vybrané příklady cen běžně používaných léčiv a materiálu v různých zemích a porovnejme je s českými cenami: 

Stronghold pro štěňata a koťata vyjde britského chovatele na 13,09 liber, což je 415 Kč. V Nizozemsku, Rakousku či Německu na průměrně 25 €, to jest 675 Kč. V Čechách se tento přípravek prodává za 690 Kč.

Lék na léčbu epilepsie psů Pexion koupíte v Austrálii za 51,8 australských dolarů (990 Kč), v Británii za 28 liber (890 Kč) a v Německu za 42 € (1134 Kč). V ČR se lék chovatelům prodává průměrně za 1060 Kč.

Vicryl– chirurgický materiál na zašívání ran, se ve Švédsku prodává za 1331 švédských korun (3804 Kč), v Německu za 146 € (3944 Kč), v ČR ten stejný za 4110 Kč.

Obyčejný jehelec (nástroj na držení jehly při šití ran) koupíte v USA za 23 dolarů (581 Kč), v Německu za 28,14 € (767 Kč), v ČR ten stejný za 700 Kč.

Všechny zde uvedené údaje jsou dohledatelné a ověřitelné na internetu.

Co z toho ale tedy vyplývá?

Vyplývají z toho dvě zásadní zjištění: (1) Ceny, za které nakupuje léčiva a materiál pro svou praxi český veterinární lékař, jsou stejné či vyšší nežli ceny, za které nakupuje od svých dodavatelů veterinární lékař v západní Evropě a ve světě. (2) Ceny, za které nakupuje léčiva od veterinárního lékaře, ve zverimexech či na internetu pro své zvíře český chovatel, jsou stejné či vyšší nežli ceny, za které nakupuje chovatel v západní Evropě a ve světě.

Co další náklady veterináře? Třeba energie.

V roce 2014 platily české firmy (čili i veterináři) za kWh elektrické energie průměrně 0,082 €. Holandský veterinář pak 0,089 €, finský 0,072 €, švédský 0,067 €, rakouský 0,106 €, německý 0,152 €, dánský 0,088 € a norský 0,081 €.

Ve stejném roce zaplatil český veterinář za zemní plyn (kWh) 0,030 €, Holanďan 0,033 €, Francouz 0,038 €, Švéd 0,044 €; Rakušan 0,040 €; Belgičan 0,029 €; Němec 0,040 €; Dán 0,036 €.

Vše údaje Eurostatu.
 

Takže?

Takže ceny energií jsou v ČR naprosto srovnatelné s většinou západoevropských zemí. Jinými slovy: Vstupy do svého podnikání má český veterinární lékař téměř stejné jako západoevropští veterináři.
 

Dobře. Jedna věc jsou ceny léků, případně energií, ale druhá pak ceny za úkony. A ty se zdají v ČR často přemrštěné!

V roce 2015 odpovídalo v rozsáhlém britském průzkumu Vetspanel celkem 2819 praktických veterinárních lékařů z 11 zemí, včetně veterinárních lékařů z ČR. Z toho průzkumu vyplynula velmi zajímavá čísla.

Průměrný český veterinární lékař si před zdaněním vydělá podle tohoto průzkumu asi 14 tisíc € za rok, což bylo mezi dalšími zeměmi bezkonkurenčně nejméně. Jen namátkou – Němec si přijde na 79 tisíc €, Dán na 67 tisíc €, Ital na 52 tisíc €, Belgičan 49 tisíc €, Brit na 66 tisíc €, Švéd na 48 tisíc €, Holanďan 81 tisíc €, Američan 106 tisíc €. 

Průměrný český veterinář si za klinické vyšetření zvířete účtuje průměrně 7 € (190 Kč), což bylo také bezkonkurenčně nejméně ze všech zemí. Opět namátkově – Belgičan 28 € (756 Kč), Němec 22 € (594 Kč), Dán 65 € (1 755 Kč); Španěl 30 € (810 Kč); Francouz 34 € (918 Kč); Brit 45 € (1 215 Kč); Ital 31 € (837 Kč); Holanďan 35 € (945 Kč); Švéd 61 € (1 647 Kč); Američan 45 € (1 215 Kč).

I za menší operační zákrok si český veterinární lékař bere z respondentů nejméně peněz, a to průměrně 42 € (1 134 Kč). Belgičan pak 159 € (4 293 Kč); Němec 219 € (5 913 Kč); Dán 283 € (7 641 Kč); Španěl 168 € (4 536 Kč); Francouz 181 € (4 887 Kč); Brit 338 € (9 126); Ital 151 € (4 077 Kč); Holanďan 254 € (6 858 Kč); Švéd 441 € (11 907 Kč) a Američan 308 € (8 316 Kč).
 

Je možné z těchto údajů udělat nějaký obecný závěr?

Ano.  Je možné konstatovat, že český veterinář, stejně jako český chovatel, nakupuje léčiva a veterinární materiál za ceny velmi podobné cenám v západoevropských zemích, kde jsou ovšem mnohonásobně vyšší mzdy.

Český chovatel si ale v současné době „užívá“ z celoevropského pohledu extrémně nízké ceny za veterinární úkony.
 

To není možné! Šest a půl tisíce za kastraci feny přece není nízká cena!

To je naprostá pravda. Nicméně proč průměrného českého chovatele tato cena raní? Protože zatímco Němec zaplatí za léky a materiál stejné ceny jako Čech, vydělává si ročně v průměru 47 tisíc €, zatímco Čech 11 tisíc €. Českého chovatele tedy cena za kastraci kousne do zadnice mnohem bolestivěji, protože ukrojí z jeho celkových příjmů relativně větší podíl. A to i při velmi nízké ceně úkonu českého veterináře. I Západoevropana samozřejmě německá/holandská/dánská cena za kastraci zabolí, ale přece jen to není tak citelný zásah do rodinného rozpočtu. Není asi překvapivé, že v zemích, kde jsou veterinární služby drahé i při vysokých průměrných příjmech (Švédsko, Dánsko, Británie), je nejvíce ošetřovaných psů pojištěných: ve Švédsku 70 %, v Dánsku 30 % a v Británii 43 %. 
 

Co je tedy špatně? Kde je chyba? Mají se čeští chovatelé smířit s vysokými cenami za veterinární služby?

Prapříčina problému tkví v tom, že reálné české platy rostou po započtení inflace téměř nejpomaleji v Evropě. Podle některých údajů se platy v Česku zvýšily od roku 2007 do roku 2015 jen o 1,1 %. Chovatelům tak zůstává na péči o zvíře málo peněz.

Když k tomu připočteme faktor umělého oslabování koruny vůči euru a skutečnost, že české mzdy patří v rámci EU k nejvíce zdaněným, je jasné, že se koupěschopnost českého chovatele oslabuje.
 

Takže jak je to tedy s cenami veterinářů v ČR?

Vůči průměrné mzdě nejsou ceny za veterinární ošetření nízké, ale nemohou za to veterináři. Naopak, ti se snaží z problému vybruslit tak, aby chovatele svou cenou nenaštvali a přitom jim zůstalo na živobytí. Ano, chovatelé platí třeba za léčiva úplně stejně, jako mnohem bohatší Západoevropan, ale ceny za úkony - tedy to, co veterinář udělá sám svýma rukama – jsou v Česku velmi nízké. To potvrdí každý cizinec, který se svým zvířetem přijel do ČR.'
 

To je jen planá obhajoba veterinářů! Můj doktor se vozí v Audi Q7 a rozhodně nevypadá, že by neměl co jíst.

Ano, jsou veterinární lékaři, kterým se daří výjimečně dobře a prosperují. Nicméně musejí být ve svém oboru velmi dobří, intenzivně se vzdělávat a být mezi chovateli oblíbení. Nic není zadarmo.

V každé skupině existují jedinci, kteří vynikají či naopak strádají. Jestliže se ale chceme dobrat obecných závěrů, je potřeba do svých úvah zahrnout průměrného veterinárního lékaře a průměrného chovatele. I mezi chovateli je spousta těch, kteří o penězích nepřemýšlejí a poskytují svým zvířatům nejlepší možný servis. Těch je ale samozřejmě výrazná menšina.   
 

Jaký je tedy závěr?

1.    Chovatelé by se neměli bát zeptat veterináře, proč má ceny zrovna takové, jaké má.

2.    Mezi chovatelem a veterinářem by měla být důvěra, a to i v otázce cenotvorby.

3.    Chovatel by měl svému veterinárnímu lékaři věřit, že ho zbytečně neodírá, ale i doporučení veterinárního lékaře by měla být racionální a vůči péči o zvíře odůvodnitelná.

4.    Chovatel by se neměl na svého veterináře zlobit, když se brání zavádění „akčních“ cen, protože máloco je pro veterinárního lékaře tak demotivující, jako neocenění jeho práce. 

5.    Veterinární lékaři by neměli mít chovatelům za zlé, když změní svého veterinárního lékaře kvůli cenám, protože je to jejich svaté právo.  

 

 

  

 

 

 

       

 

 

 

---

---