Úvodní strana Odborné články Patofyziologie srdečních červů u psa a kočky

Závažnost kardiopulmonálních (srdečněplicních) změn u psa a kočky je určována počtem červů, hostitelovou imunitní odpovědí, trváním infekce a aktivitou hostitele (psa či kočky). Dirofilaria immitis, která způsobuje srdeční červivost psa a kočky v sobě uchovává bakterie rodu Wolbachia (Rickettsia). Současné studie prokázaly, že tyto bakterie mohou hrát důležitou roli v patogeneze a imunitní odpovědi na filariální infekci. U dospělců dirofilárií jsou Wolbachie přítomny v podkožních buňkách laterální struny. U samičích červů je bakterie přítomna též ve vaječnících a vyvíjejících se embryích, ale není přitomna v samčích reprodukčních orgánech. Experimentální důkazy ukázaly, že hostitelský organismus přichází do kontaktu s Wolbachiemi a jejich povrchovým proteinem po úhynu červů v důsledku léčby. Patofyziologie u psa Několik dní po průniku do cévního systému způsobuje mladý parazit mechanické poškození cévní stěny plicních tepen. Endoteliální buňky cév se oddělují a jeví se zanícené, dochází ke shlukování bílých krvinek a vnitřní vrtva cévy zánětem zesiluje. Srdeční červi způsobují zhrubnutí vnitřní stěny srdečních a plicních arterií a přerušují průtok krve. Endoteliální poškození a zánětlivá reakce způsobuje otok v okolí cév. Patologické příznaky jsou závažnější u aktivních jedinců. Častá námaha zhoršuje změny na plicních artériích a vrcholí klinickými příznaky včetně městnavé choroby srdeční. Zvyšuje se periferní odpor plicních arterií. Cévy kornatí a nedochází k jejich potřebné roztažnosti v případě zvýšené potřeby kyslíku při zátěži, což vede k hypertenzi (zvýšení tlaku krve). Periferní odpor je způsoben též stažením cév následkem zánětlivé reakce nebo snahou o vyrovnání místního snížení hladiny kyslíku a omezení modulace napětí hladké svaloviny, způsobené parazity a bakteriálními metaboliky. Anatomicky dochází k ucpání cév klkovými změnami na vnitřní výstelce cév, vmetky, tvořenými živými či mrtvými parazity či zbytky jejich tkáně a částmi odloučené cévní výstelky. Plicní zvýšení tlaku zpočátku působí roztažení pravé srdeční komory s kompenzačním zesílením srdeční stěny. Městnavá srdeční choroba v těžkých případech vede k ascitu (hromadění tekutiny v dutině břišní), hydrothoraxu (hromadění tekutiny v dutině hrudní) a hydroperikardu (hromadění tekutiny v osrdečníku). Přítomnost parazitů v srdečních dutinách způsobuje mechanické poškození chlopní a zánět srdeční nitroblány (endokarditis). Plicní příznaky jsou často vyvolány přirozenou či léčbou navozenou smrtí parazitů. Velké možství parazitů je často výsledkem pobodání velkým množstvím komárů v jedné sezoně. Mohutné začervení může vést k takzvanému syndromu zadní duté žíly v následujícím roce, zvláště u mladých jedinců. Se srdečními červy spojené látky, vyvolávající zánětlivou reakci, mohou podnítit imunitní odpověď v plicích a ledvinách, způsobující stažení cév a průdušek. Únik plasmy a zánětlivých mediátorů z malých cév a kapilár způsobuje parenchymatózní zánět plic a otok. Zúžení plicních cév, spojené s námahou pak vyvolává další poškození vnitřní výstelky arterií.

---

---