Úvodní strana Odborné články Páté Kábrtovy dietetické dny

„Spectabiles, honorabiles, vážení hosté, je pro mne ctí, že mohu být přítomen aktu, kterým naše Alma Mater vyjadřuje poctu nejvyšší. Zde jste, pane profesore Kábrte, zahájil své studium, zde jste promoval a s naší školou jste spojil více než třicet let svého života. A na naší škole oslavujete sto let svého života převzetím čestné hodnosti doktor honoris causa, kterou naše škola uděluje osobnostem, které významně přispěly k rozvoji oboru. Skláním se v hluboké úctě a s vysokým uznáním před vaší celoživotní prací. Oslava vašich narozenin je také oslavou vaší práce i vaší statečnosti. Vaši studenti se s radostí a uznáním k vám hlásí.“

Společné zasedání vědeckých rad, Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a Univerzity veterinárskeho lekárstva v Košicích se 23. ledna t. r. konalo u příležitosti udělení dvojnásobného čestného doktorátu profesorovi, doktoru veterinárních věd Jaroslavu Kábrtovu, emeritnímu profesorovi veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Jeho Magnificence prof. dr. Václav Suchý, DrSc., rektor Veterinární a farmaceutické univerzity Brno vítal mnoho minut vzácné hosty. Při této mimořádné a slavnostní příležitosti poctil veterinární univerzitu svou návštěvou mnohé Magnificence rektoři, Honorabiles prorektoři, proděkanové a děkanové, členové vědeckých rad Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a Univerzity veterinárskeho lekárstva Košice, profesoři, docenti, jakož i další hosté. Jeho Magnificence rektor Suchý přednesl slavnostní projev, v němž vyslovil naději, že dnešní profesoři najdou následovníky v letech příštích, kteří budou pokud možno ještě lépe vychovávat své vědecké následovníky, tak, jako to ostatně činili i jejich předchůdci. Všichni ti učení přítomní přišli vzdát hold profesoru Kábrtovi, jednomu ze scholarchů, který dožil sta let. Bohatá přítomnost vědeckých celebrit i ze spřátelené univerzity košické svědčila o tom, že úcta k práci pana profesora překročila hranice i zeměpisné. Profesor doktor Jaroslav Kábrt se narodil v roce 1903 v Praze, rodina se však brzy přestěhovala do Tábora, kde strávil školní léta a po absolvování gymnázia přišel do Brna na Vysokou školu zvěrolékařskou. V roce 1927 zde promoval. Vyhraněný zájem o chov hospodářského zvířectva ho přivedl ve funkci asistenta na sedm let na zootechnický ústav. Poté pracoval jako městský veterinář v Kouřimi u Kolína. Po skončení války se vrátil do státní veterinární služby a v roce 1951 zpět na vysokou školu do Brna, kde byl pověřen vést Ústav výživy a krmení hospodářských zvířat a stál v jeho čele až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Ústav si pod jeho vedením vydobyl jméno i za hranicemi. Mezitím se stal v roce 1954 docentem a v roce 1966 profesorem Vysoké školy veterinární. Vytvořil koncepci moderní výživy jako vědní disciplíny opírající se o nové vědecké poznatky, zdůrazňující vztahy mezi výživou, reprodukcí a celkovým zdravotním stavem zvířete. Poukazoval na důležitost prevence, na skutečnost, že metabolické poruchy souvisejí se způsobem výživy a přispěl ke zlepšení diagnostiky metabolických poruch. Sbíral praktické zkušenosti a své poznatky předával nejen svým studentům, ale i širšímu okruhu pracovníků, kteří působili na specializovaných pracovištích v terénní veterinární síti. Svou odbornou činnost doplňoval rozsáhlou publikační aktivitou na úrovni vědecké, odborné i populární. Působil aktivně v řadě vědeckých institucí, vědeckých radách, komisích i v redakčních radách odborných i vědeckých časopisů. Mnoho let byl pan profesor členem redakční rady našeho časopisu. Nutno podotknout, že jedním z nejmilejších, nejužitečnějších a nejpracovitějších členů redakční rady. Vždy byl ochoten pomoci svými vědomostmi, radou i prací. Žádný problém se mu nezdál příliš malý, aby se jím zabýval, nebo naopak příliš obtížný. Obdivovala jsem ho pro jeho aktivitu, přece jen už tehdy to byl starší pán, jeho úžasnou vitalitu, úsměvnost i nezdolný optimismus. Ještě i v devadesátých letech se v redakci zastavoval při občasných návštěvách Prahy. Odjakživa jsem měla a stále mám ráda chytré staré pány. Pan profesor Kábrt k nim vždy patřil a stále patří jako vzor aktivního vzdělaného přístupu k životu, nejen pro své nesporně hluboké vědomosti. Nebyla jsem sama, kdo v aule brněnské veterinární univerzity dojatě a téměř nábožně přihlížel celému tomu důstojnému ceremoniálu se všemi spectabiles a honorabiles. Přede mnou seděli dva už starší a určitě také i moudří pánové doktoři či profesoři a se zájmem jsem poslouchala, jak komentují všechno to dění, jednotlivé osobnosti. Pánové už byli starší a tak jeden sice dobře viděl, ale hůře slyšel, a druhý na tom byl patrně opačně. Takže se doplňovali. Když se pan profesor Kábrt ujal slova, po všech těch vznešených projevech představitelů obou univerzit, kteří mu předali dvě tak vysoká ocenění, jeden z těch starších pánů se naklonil k druhému: Má papír? dotázal se, zda pan profesor hovoří spatra či svou řeč čte. Nemá, mluví „z hlavy“, odpověděl druhý a pak polohlasně komentovali přednes pana profesora, který hovořil o svém mládí, studiích i dalších peripetiích života a své práci. „Asi polovina z nás by tady nepromluvila spatra tak krásně a věcně,“ vyjádřil svůj obdiv jeden z nich, když pan profesor skončil svoji řeč vyslovením uznání všem, kteří se podílejí na současné práci univerzity. Také mně bylo, pane profesore, velkým potěšením vidět a slyšet vás. Jste stále stejně obdivuhodný.

---

---