Úvodní strana Odborné články Nebezpečí, která hrozí psům v záplavových oblastech

Tetanus u psů Tetanus je onemocnění, které podle typických příznaků může veterinární lékař poměrně snadno diagnostikovat. U psů je v běžných podmínkách chovu toto onemocnění sporadické, ale v podmínkách oslabení organismu při povodni nebo záplavě je nutné s ohrožením touto nemocí počítat. Proč? Tetanus způsobuje bakterie Clostridium tetani, jejíž spory se zcela běžně vyskytují ve výkalech psa, kočky i v půdě. Tyto spory jsou velmi odolné a v půdě přežívají díky vlhkosti. Je rovněž zajímavé, že původce tetanu se běžně vyskytuje i v domácím prachu a pokud na něj nepůsobí sluneční záření vydrží zde i několik let. O odolnosti spor tetanu svědčí i schopnost vzdorovat teplotě 120 0C po dobu 15 – 20 minut bez ztráty životaschopnosti, přežívají dokonce i působení vařící vody. Nyní se dostávám k odpovědi na úvodní otázku. Při povodních je vodou odplavena část ornice a z ní se spory tetanu dostanou do záplavové vody, kterou jsou unášeny velmi daleko a jsou obsaženy v bahně, usazeném jak všech plochách, rostlinstvu i na chrastí. Tetanus je typická infekce po poranění. Po proniknutí do rány se ze spor vyvinou bakterie, které vylučují toxiny, např. tzv. tetanospazmin, který je způsobuje hlavní příznaky onemocnění. Ptáte se, proč neonemocní většina lidí, když původce tetanu je přítomen i v našich domovech? Toxin tetanospazmin je totiž likvidován trávicími šťávami v zažívacím traktu. Navíc všichni občané České republiky jsou povinně očkováni proti tetanu, aby byli chráněni v případě jakéhokoli zranění. Ohroženou skupinou psů jsou štěňata v období výměny mléčného chrupu. U mladých psů jsou totiž velmi vhodnou vstupní branou infekce prázdná zubní lůžka mléčných zubů, která zasahují hluboko do kosti a tudy je nejsnadnější cesta pro spory tetanu do organismu. Přestože toto onemocnění není v běžných podmínkách běžné, u psů se ve stáří 3 – 7 měsíců vyskytuje přes 75 % případů, další nepřehlédnutelnou skutečností je, že přes 50 % nemocných psů jsou němečtí ovčáci. Zajímavý a myslím, že dosud nevysvětlený, je sezónní charakter onemocnění, s maximem výskytu v měsíci září. Onemocnění propuká obvykle za 5 – 10 dnů po proniknutí původce, spor Clostridium tetani, do organismu našeho psa, tato doba může trvat v některých případech i 2 – 3 týdny. Místo zranění nemusí být již zřejmé, při zranění na hlavě nastupují první příznaky dříve, již do 48 hodin. Jak jsem již uvedl jedná se o onemocnění způsobené toxiny, které působí na nervový aparát. Jedním z prvních příznaků tetanu je zvýšené napětí hlavových svalů, napjatost kůže i podkoží, což má za následek nepřirozené postavení uší, zvrásnění kůže na čele a temeni hlavy a protažení koutků tlamy dozadu, což je typický projev tzv. sardonický úsměv – je to typický příznak tetanu u psů. Hlavním příznakem je vždy tuhnutí svalů, lidově nazývané křeče, kdy končetiny zvířete jsou ztuhlé, napnuté, v úvodních fázích onemocnění se objevuje toporná chůze, zvíře nemůže končetiny ohnout. Jako u všech infekčních onemocnění je i u tetanu zvýšená teplota. Při postupu onemocnění se projevuje nadměrné slinění, zrychlení srdečního tepu i dechu. V tomto stadiu nemoci je pes velmi plachý, na zvukové, světelné a dotykové vjemy reaguje vznikem celkových křečí, doprovázených zvrácením hlavy. Průvodním jevem je zácpa a zadržování moči, protože tetanový toxin způsobuje i křeč řitního svěrače a svěrače močové trubice. K úhynu psa dochází v důsledku křeče dýchacích svalů, hrtanu a pes umírá za plného vědomí pozvolným udušením. Je třeba zdůraznit, že tetanus není nakažlivý při styku zdravého psa s nemocným, vznik onemocnění je vázán na vniknutí spor do organismu porušenou kůží nebo sliznicí. Léčba po rozpoznání onemocnění musí být komplexní, přesto je výsledek nejistý. Léčebný postup by měl být komplexně zaměřen jak na původce onemocnění podáváním antibiotik – především penicilinu, tak proti toxinu, který produkuje, podáním séra proti tetanu, dále by mělo být provedeno zklidnění pacienta. Délka léčebného zklidnění je přibližně 1 týden. V neposlední řadě by měla být odhalena rána, kudy onemocnění do organismu proniklo a měla by být chirurgicky ošetřena a pravidelně by mělo následovat její čistění. Pro úspěšné vyléčení je nutné trvalé a intenzivní ošetřování a výsledek kladně ovlivňuje umístění pacienta v temném, zvukově izolovaném prostředí s měkkou podložkou. Vzhledem ke křečím je problémem krmení, ale většina zvířat je schopna polykat tekutou stravu. Léčba psa v rozvinutém stadiu tetanu je velmi náročná, protože musíme zabránit proleženinám a zápalu plic, způsobenému dlouhodobým uložením psa na boku. Prognóza úspěšného vyléčení je u psů nejistá. Léčebný efekt by se měl projevit asi za týden, ale k úplnému uzdravení psa je často třeba až jeden měsíc. Na prognózu mají vliv: · věk psa – čím mladší pes tím vyšší riziko úhynu · poranění na hlavě nebo přes dutinu ústní je prognosticky mnohem nepříznivější než poranění na končetinách · čím větší plocha rány, tím větší počet spor do rány zanesených a tím horší prognóza · čím dřívější nástup klinických příznaků, tím horší prognóza, zvláště, když příznaky nastoupí do 24 hodin od poranění · pozdě zahájená léčba a nedostatečná ošetřovatelská péče Předejít onemocnění tetanem znamená pečlivě ošetřit každé, i drobné poranění kůže, mladým psům v záplavovém území nedovolit kousat klacky nebo je aportovat a dobře si všímat, zda se nevyskytují u našeho psa uvedené příznaky. V případě plošně rozsáhlých zranění nebo při pochybnostech neváhat navštívit veterinárního lékaře. Leptospiróza u psů Leptospiróza je většinou skrytě probíhající bakteriální infekce psů i koček. Její záludnost tkví i v tom, že touto chorobou se může nakazit i člověk. U nemocných vyvolává poškození jater a ledvin. Toto onemocnění vyvolává mikrob Leptospira interrogans, který má velmi mnoho variant. U nás nejčastější je onemocnění vyvolané L. icterohaemorrhagie a L. gripotyphosa, jejímž hlavním příznakem je ikterus a porucha srážlivosti krve. Hlavními přenašeči jsou potkani, žijící v kanalizaci, v zemědělských objektech, a ti vylučují leptospiry močí do okolního prostředí. L. canicola vyvolává tzv.stuttgartskou nákazu, jejím hlavním hostitelem jsou psi a proto je toto onemocnění vázáno na městské psí populace. V posledních letech se na našem území nevyskytuje. Vzhledem k prováděné vakcinaci proti výše uvedeným leptospirám došlo k prosazení se jiných, dříve méně závažných druhů a ke zvýšení výskytu těžších forem onemocnění. Řada dalších druhů leptospir má za hostitele hraboše, myši, ježky i další živočichy a jsou schopny vyvolat onemocnění u všech druhů savců. Jistě není nutné zdůrazňovat, že během povodní spousta těchto zvířat uhynula a leptospiry se z nich uvolnily do vody.Leptospiry velmi dobře přežívají ve stojaté i tekoucí vodě a ve vlhké půdě i několik týdnů. Velmi dobře odolávají nízkým teplotám, likviduje je vyschnutí, UV záření a sluneční světlo. Velmi dobře je ničí i běžné desinfekční prostředky. Leptospiróza je nejčastěji zjišťována koncem léta a na podzim, což souvisí s pomnožením rezervoárových zvířat a s vyššími srážkami. Nejvyšší počet onemocnění je v teplých a vlhčích oblastech s častějšími záplavami. Leptospiry pronikají do organismu neporušenými sliznicemi nebo poraněnou kůží. K nakažení dochází přímým kontaktem s rezervoárovými zvířaty, častěji kontaminovanou vodou, krmivem potřísněným močí hlodavců. K infikování stačí jen několik leptospir, přičemž v 1 mililitru moči je jich kolem sto tisíc. Inkubační doba je nejčastěji 7 – 14 dnů. Leptospiry se pak dostávají do krve a na konec pronikají do ledvin a jater. Průběh onemocnění závisí na množství protilátek vytvořených v organismu mezi 2. – 8. dnem po infekci. Nemoc probíhá u psů většinou skrytě. Zřídka se vyskytuje perakutní průběh, při kterém dochází k exitu psa ještě před rozvinutím selhání ledvin a jater a je způsoben masivní přítomností leptospir v organismu vedoucí k šoku a poruchám srážlivosti krve. Pozorujeme četné krváceniny, krvácení z čenichu a krvácení do trávicího traktu. Nejčastěji se vyskytuje akutní forma, doprovázená ikterem (žloutenkou). Onemocnění začíná výraznou apatií, nechutenstvím a zvracením. K neurčitým příznakům, které nemusí nasvědčovat pouze na leptospirózu, patří zánět krčních mandlí, překrvení sliznic, třes a případně průjem. Průjem a poškození ledvin vede ke ztrátám tekutin a dehydrataci organismu. Zvratky i výkaly jsou často s příměsí krve. Moč má tmavé zbarvení, asi jako černé pivo. Na sliznicích a nepigmentované kůži je patrná žloutenka. Může se vyskytnout i toporná chůze v důsledku meningitidy (zánět mozkových plen). Selhání ledvin způsobuje omezení močení a snížení množství moči. Břicho bývá bolestivé hlavně v oblasti jater a ledvin. Při chronickém průběhu, který probíhá téměř nepostřehnutě, pozorujeme horečku neznámého původu, chronický zánět jater i ledvin. V ordinaci veterinární lékař zjišťuje, zda je pes vakcinován proti leptospiróze, zda nepřišel do kontaktu s hlodavci. Po klinickém vyšetření provede vyšetření krve (hematologické, biochemické) a vyšetření moči. Laboratorní vyšetření je pro stanovení správné diagnózy nezbytné. Úspěšná léčba musí v organismu zlikvidovat původce onemocnění pomocí antibiotik ve vysokých dávkách, podávanými 2x denně v injekcích po dobu 10 – 14 dnů. Pro přežití pacienta je nejdůležitější, zda se podaří zvládnout jednotlivé projevy (poškození jater, změna srážlivosti krve, selhání ledvin a další). Léčba je velmi složitá a vyžaduje náročnou péči majitele o nemocného psa. Jedním z nejdůležitějších preventivních opatření proti leptospiróze je dobře provedená deratizace a zamezení kontaktu psa s potkany. Preventivním opatřením, zaměřeným přímo na našeho miláčka je vakcinace proti tomuto onemocnění, kterou je vhodnější provést vakcinami domácích výrobců, protože ty působí proti kmenům leptospir, které se vyskytují v našich oblastech.

---

---