Úvodní strana Odborné články Mazová adenitis

Ve dnech 8. - 11. 8. 2001 se v kanadském Vancouveru konal 26. světový kongres WSVA (Světová organizace veterinárních lékařů malých zvířat). V našem sloupku vás budeme informovat o nových poznatcích, přednesených na tomto kongresu.

Klinické příznaky Zdá se, že existují dvě formy mazové adenitidy. Fokální (ohnisková) forma, při které vznikají lokalizovaná místa se ztrátou srsti, zčervenáním a nadměrným lupovatěním (charakteristické je ulpívání lupů na srsti). Nejčastěji jsou postiženy hlava a končetiny. Příznaky zánětu a svědivost se mohou též vyskytovat, zvláště pokud je přítomný povrchový hnisavý zánět. Tato forma je častější u krátkosrstých plemen (například viszla), a často začíná na hlavě, tvářích a postupuje dozadu. Generalizovaná forma se projevuje dramatickým množstvím lupů na kůži, lupy přilepenými k chlupům (odlitky folikulů) a kůží a srstí suchou na pohmat. Jak onemocnění postupuje, často od hlavy a tváří dozadu, je patrné zeslabování chlupů. Často je postižen také boltec ucha v horní zadní části a počátek zvukovodu. Svědivost je různá, ale může se vyskytovat ve spojení s povrchovým hnisavým zánětem kůže. Predisponovanými plemeny jsou střední pudl, samojed, akita inu, kolie a lhasa apso. V minulosti byly tyto klinické příznaky a toto onemocnění zaměňováno s idiopatickou seborhoeou nebo endokrinopatiemi. Vznik onemocnění V postižených oblastech dochází ke zničení mazových žláz zánětlivým procesem. Příčina vzniku zánětu není v současnosti známá. Bývá též zmiňována orthokeratotická hyperkeratóza. Tato porucha keratinizace může být alespoň zčásti následkem ztráty mazových žláz a jejich sekrece. Tito pacienti bývají často náchylní ke vzniku druhotných bakteriálních infekcí, které často vedou ke svědivosti a ztrátě srsti. Onemocnění je nutno odlišit od infestace demodexem, infekčních dermatitid, dermatóz, souvisejících s nemožností metabolizovat zinek, pemphigus foliaceus. U celkové formy - endokrinopatie, idiopatická seborhoea a Leishmaniasis. Diagnostika Pro potvrzení diagnózy je obvykle nutná biopsie kůže. Na postižených místech se objevuje pyogranulomatózní zánět (s neutrofily a makrofágy) v okolí mazových žláz. Mazové žlázy jsou v různém stadiu destrukce. Ohraničená orthokeratotická hyperkeratóza (zesílení stratum korneum) se též vyskytuje. V pozdním stadiu onemocnění mizí příznaky zánětu a zanikají mazové žlázy. Léčba Používá se mnoho léčebných postupů s různou úspěšností. Autor postupuje podle níže uvedených, přičemž preferuje ty, které jsou na seznamu na prvních místech. Léčebné postupy lze kombinovat s výjimkou podávání vitaminu A s retinoidy (jde o stejný druh léčiv). Léčba druhotného hnisavého zánětu kůže je nezbytná. - orální podávání vitaminu A v malých až středních dávkách (malí až střední psi 10 000 IU 2x denně, velcí psi 20 000 IU 2x denně), - doplňování mastných kyselin (prvosenkový olej 500 mg 2x denně), - dvouhodinová aplikace koupelového oleje, s následným šamponováním 2x měsíčně (zpočátku je pozorován úbytek srsti, pak následuje postupné zarůstání), - postřik 50 - 100% propylenglykolem jednou denně s následným šamponováním antiseborhoickým šamponem, zpočátku po 3 - 4 dnech a postupně v delších intervalech - aplikace isotretinoinu nebo acitretinu.

---

---