Úvodní strana Odborné články Máme spongiformní encefalopatie i u psů?

Rádi bychom upozornili chovatelskou veřejnost na pravděpodobný záchyt onemocnění spongiformní encefalopatie u plemene slugi. Příznaky tohoto onemocnění propukly v raném věku štěňat, a to od 1 do 8 týdne stáří. Nejtypičtějším příznakem byla ztráta koordinace chůze, porucha stability, permanentní třes a další neurologické defekty. Všechny tyto příznaky se projevovaly s různou intenzitou a mohly zpočátku snadno imitovat jiná onemocnění (například herpesvirózu, začervení, stav po traumatu hlavy atd.). Všechna postižená štěňata musela být postupně utracena a po histologickém vyšetření byla stanovena diagnóza vrozené degenerativní onemocnění s histologickým nálezem spongiformní encefalopatie a myelopatie. Podobná onemocnění byla v jednotlivých případech popsána u lidí, ovcí, krav, koček a psů různých plemen – labradorský retrívr, samojed, bulmastif, saluka (u většiny v prvních týdnech či měsících života). U těchto onemocnění se předpokládá autosomálně recesivní model dědičnosti. Pro lepší znázornění můžeme použít schema podle Mendelových zákonů. Rodiče AA x Aa 1. generace AA AA Aa Aa Rodiče Aa x Aa 1. generace AA Aa Aa aa Vysvětlivky: AA – dominantní homozygot (bez příznaků a bez vlohy pro onemocnění) Aa – heterozygot (patrně bez klinických příznaků, ale přenáší vlohu) aa – recesivní homozygot (s klinickými příznaky, přenáší vlohu) V praxi to znamená, že jedinci recesivní homozygoti pravděpodobně uhynou, ale heterozygoti, tj. jedinci, u kterých onemocnění nepropukne, mohou být dále použiti v chovu a přenášet vlohu na své potomky. V současné době není k dispozici jiná diagnostická metoda než pitva postiženého jedince, a tak může docházet, a pravděpodobně dochází, k dalšímu používání heterozygotních jedinců v chovu. Většina chovatelů nepřikládá úhynu štěňat v raném věku takový význam, nehledě na skutečnost, že pitvu a histologické vyšetření nervové tkáně provádějí speciální laboratoře (v našem případě Neurocentrum Bern, Švýcarsko), a tak existuje vysoká teoretická možnost použití rodičů produkujících postižená štěňata i opakovaně. Fena, v jejímž vrhu bylo onemocnění zachyceno, byla nakryta poprvé, otcem vrhu je velmi úspěšný francouzský pes a byl již použit i v chovu v České republice. Feně se narodilo pět štěňat a postupně byla utracena tři, zbylá dvě jsou do této doby bez klinických příznaků. Chovatelka, které fena patří, vyvinula obdivuhodnou aktivitu k objasnění příčiny onemocnění štěňat a později i k možným preventivním opatřením. Bohužel, uveřejnění podezření na vrozené onemocnění u vlastní feny se setkalo s negativním postojem ostatní chovatelské veřejnosti, včetně majitelky krycího psa. Tento postoj je krátkozraký a je jen otázkou času, kdy vlivem křížení postižených jedinců dojde k vyššímu výskytu vrozených onemocnění u psů. Pro představu uvádím, že chov slug u nás je založen na dvou sestrách a jejich polobratrovi. Po jedné z těchto fen bylo uchovněno celkem 10 jedinců, po druhé feně 4. Jak již bylo zmíněno, u tohoto onemocnění není k dispozici žádná diagnostická vyšetřovací metoda, která by se dala použít u živých jedinců a současně neexistuje žádná léčba. Každé závažné onemocnění či úhyn štěněte v raném věku s neurologickými příznaky je podezřelé a zodpovědný chovatel by je měl evidovat, hlásit poradci chovu, veterinárnímu lékaři a trvat na zjištění pravděpodobné příčiny onemocnění či úhynu. Tímto způsobem by bylo možné se pokusit vysledovat jednotlivé linie psů v rámci kterých k projevům onemocnění dochází. Obracíme se s prosbou na všechny majitele plemene slugi (ať již z dovozu nebo z chovu v naší republice), kteří se domnívají, že se setkali s onemocněním obdobných projevů, aby kontaktovali poradkyni chovu E. Kouřilovou, tel. 604/364 592. V dnešní civilizované době, kdy praktikujeme řízenou reprodukci psů, si musíme uvědomit, že máme nejen moc rozhodovat, ale také zodpovědnost jak rozhodnout, a je jen na nás, jak se plemena psů budou vyvíjet.

---

---