1.10. 1999
Diagnostický a terapeutický přístup k intoxikacím malých zvířat
Motto : " Pane doktore, můj pejsek nežere. Asi je otrávený. " V naší praxi se jen málo setkáváme s tak častými chovatelskými i veterinárními omyly jako u intoxikací. Naše zkušenosti ukazují na to, že velká část onemocnění, považovaných chovateli ( a někdy i veterináři ) za intoxikace ve skutečnosti intoxikacemi nejsou a naopak - skutečné intoxikace nejsou za intoxikace považovány. Mezi laickou veřejností totiž převažuje silně zjednodušená asociace : akutní onemocnění = intoxikace. Za intoxikaci je pak vydávána parvoviróza, dilatace a torze žaludku; akutní pankreatitis, akutní srdeční insuficience, trauma a jiná podobně akutní onemocnění. Nejčastěji je asi za intoxikaci zaměňováno akutní ledvinné selhání. Klinické příznaky urémie ( zvracení krvavé tekutiny, akutní bolest, náhlý úhyn ) jsou totiž přesně to, co si laik představuje pod pojmem intoxikace. Bohužel často podléhají výše uvedené asociaci i veterinární lékaři. Pokud vysloví veterinární lékař slovo " intoxikace ", pak je tato diagnóza majiteli většinou přijata s nadšením, protože většina z nich má souseda, se kterým nemá nejlepší vztahy. Každý z nás by si měl ale uvědomit, že stanovením diagnózy intoxikace ( a to především bez specifikace čím ) ustupuje medicinský problém a nahrazuje ho problém kriminální. Diagnóza " intoxikace " se nabízí především u zvířat, která náhle uhynula, aniž by si majitel před tím něčeno všiml. Nemusí se jednat o akutní onemocnění - zejména na venkově se stále ještě setkáme tak často s tvrzením, že zvíře bylo otráveno, že to někdy vypadá, že většina lidí nedělá po práci nic jiného, než že tráví sousedům psy. Smutnou skutečností pak je, že v řadě případů má majitel pravdu, ale neuvědomuje si, že skutečným travičem je on sám ( to platí především pro otravy kuchyňskou solí ). Vyslovit podezření na otravu je pak nejjednodušší možností, majiteli většinou přijatou s pochopením. I zde ale bývá málokdy specifikováno, čím byla otrava vyvolána. Co se tedy vlastně rozumí pod pojmem " otrava psa " ? Z hlediska chovatele to bývá téměř každé náhle vzniklé onemocnění nebo smrt psa. Z hlediska klinika bývá pohled na vznik onemocnění střízlivější, ale často se nechá veterinární lékař majitelem psa k této diagnóze zlákat, protože je to pohodlnější, než označit stav jako akutní onemocnění bez přesné diagnózy, kterou lze stanovit až časem po pracném detailním vyšetření. Z hlediska patologa a toxikologa je " otrava " u náhle onemocnělých nebo uhynulých psů velmi vzácný a diagnosticky pracný nález, statisticky velice málo četný. Co to tedy " otrava " je ? Velmi zjednodušeně se dá říci, že otrava je vážné až fatální poškození zdraví cizorodou látkou přijatou ze zevního prostředí. Hodnocení úmyslu podání této látky není předmětem práce veterinárního lékaře, ale důkazního řízení policie. Veterinární lékař, a to ani klinik ani patolog, není kompetentní v převážné většině případů se k úmyslu zodpovědně vyjádřit. Co je to jed nebo jedovatá látka ? Definic je více, ale nepostihují všechny toxické látky. Toxický je obrovský počet látek počínaje destilovanou vodou a konče bojovými otravnými plyny. Při skutečném podezření na intoxikaci je nutno co nejrychleji stanovit diagnózu včetně specifikace jedu a co nejrychleji provést detoxikaci. Pokud se jedná o telefonický hovor, doporučujeme několik základních otázek : - druh, stáří, plemeno, pohlaví, přibližná hmotnost - proč si myslíte, že je zvíře otrávené ? - jaké klinické příznaky zvíře vykazuje ? - kdy začaly ? - máte jen jediné zvíře ? - v případě, že je zvířat více pohromadě, vykazují shodné klinické příznaky nebo je postiženo pouze jediné zvíře ? - symptomy se zlepšují, zůstávají stejné nebo se zhoršují ? - znáte jed, kterým se zvíře otrávilo ? - máte od něj obal ? - sežralo zvíře jed i s obalem ? - jaké množství asi přijalo ? - kdy zvíře přišlo do styku s jedem ? - máte v domácnosti volně nějaké léky ( pro zvířata i pro lidi ) ? - byly zvířeti podávány nějaké preparáty ? - byly u Vás aplikovány přípravky proti hlodavcům ? - mohlo zvíře přijít do styku s otrávenými hlodavci ?Data potřebná k doplnění diagnózy : - jaké je normální krmivo ? - bylo krmivo v poslední době změněno ? - kde je zvíře umístěno a mají k němu cizí osoby přístup ? - pohybovalo se v poslední době zvíře mimo svůj areál ? - má zvíře alergii na nějaké léky ? - jsou nějaké poruchy v příjmu vody, močení nebo defekaci ? - bylo zaznamenáno zvracení, kašel, poruchy v příjmu potravy ? - bylo zvíře před tímto onemocněním již nějak léčeno na jiný problém ? - bylo zvíře v poslední době vakcinováno ? Většinou je problematické poradit majiteli telefonicky nějaký konkrétní postup detoxikace. Proto bývá nutné co nejdříve dopravit zvíře do ordinace. Často ale majitelé chtějí vědět, co mohou udělat sami hned doma. Jestliže bylo zvíře vystaveno jedu pouze zevně na některých částech těla, můžeme majiteli doporučit omytí postižených částí vodou a šampónem. Je ho třeba také upozornit na možné agresivní chování zvířat při intoxikaci organofosfáty nebo pyrethrinem, protože může při kontaktu dojít i k vážnému poranění. Pacientům s postižením očí by měl majitel v co nejkratší době odstranit jed opláchnutím. U kyselých roztoků se provádí neutralizace slabou zásadou ( roztok jedné sody ), u alkálií slabou kyselinou ( kyselina boritá, naředěný ocet a pod. ). V praxi ale většinou stačí obyčejná voda. Jestliže byl přijat jed perorálně a doba od příjmu nepřesáhla 2 - 4 hodiny, může majitel navodit zvracení. Potenciální domácí emetika jsou uvedena v tabulce č. 1. Jestliže ale může vlastník dopravit zvíře do 30ti minut k veterináři, je vhodné aplikovat emetika až v ordinaci. Příloha č. 1 Doma aplikovatelná emetika (látky vyvolávající zvracení - pozn. veterina-info) : peroxid vodíku - působí lokálním drážděním v žaludku. Má-li majitel koncentrovaný peroxid ( 30 %, např. na bělení trofejí ), je nutno ho před aplikací naředit 1 : 9 na cca 3 % koncentraci. Dávka 3 % peroxidu je 1 - 2 ml.kg-1 ž. hm. pro psa i pro kočku. Jestliže nedojde ke zvracení, lze opakovat aplikaci ve stejném množství za 10 minut. sůl - působí faryngeální stimulací. Je riziková a předávkování může vést k intoxikaci mýdlová voda a tekuté přípravky na mytí nádobí - dávka u lidí je 3 polévkové lžíce na 250 ml vody. Aplikuje se u dospělých lidí i u dětí a navodí u 91 % lidí zvracení do 6,5 minuty. Toto emetikum nesmí být použito u koček. ipekakuana - někdy mají lidé v domácí lékárničce ipekakuanovou tinkturu. Působí lokálním žaludečním drážděním a centrální aktivací. Vedlejším účinkem je kardiotoxicita, hemorhagická diarhea a slabost kosterního svalstva. Dávka je 1,0 - 2,5 ml tinktury na 1 kg ž. hm u psa a 3,3 ml tinktury na 1 kg ž. hm. pro kočku ( 6,6 ml.kg-1 ž. hm. nenavozuje u koček ještě vedlejší příznaky ). Toliko část použitelná v rámci informací pro chovatele. Dále již následují odborné věci, které překračují rámec těchto stránek (pozn.veterina-info)
zdroj: autorský článek
poděkování: Redakce stránek veterina-info děkuje autorovi článku za možnost zvěřejnení textu.
souhlas: Zveřejněno se souhlasem autora. Článek nebyl nijak jazykově upravován.
