Úvodní strana Odborné články Bezpečnost vakcinace a použití polyvalentních vakcín

Prospěch, který z očkování čtyřnozí přátelé mají, mnohonásobně převyšuje rizika, která očkování může přinést. Ve vakcínách jsou použity jen bezpečně laboratorně ověřené kmeny virů nebo bakterií. Jde o kmeny mrtvé, inaktivované, nebo natolik oslabené, atenuované, že nejsou schopné vyvolat onemocnění, ale spolehlivě navozují tvorbu protilátek.    V laboratořích Dyntec jsou tyto kmeny zvlášť ověřovány, a jsou pro psy chované v našich podmínkách zcela neškodné. Neznám jediný případ za poslední desítku let, kdy by došlo k onemocnění psů jako následku buď nedostatečně umrtveného nebo oslabeného původce. Je známo, že ne všichni psi si vytvoří dostatečnou hladinu protilátek po jednom očkování. Malé množství psů si neumí vytvořit po očkování protilátky vůbec. A určité množství psů může po očkování třeba otéci, nebo se rychleji unaví. Je to jen mapo očkování protilátky vůbec. A určité množství psů může po očkování třeba otéci, nebo se rychleji unaví. Je to jen málo jen malý počet, malá pravděpodobnost, přesto existuje. Jde o alergickou reakci na některou ze složek vakcíny. Počet takových reakcí u psů v poslední době mírně narůstá, stejně jako u lidské populace. Veterinární lékaři jsou s takovými případy seznámeni a dokážou správně postupovat. Pro stanovení, zda je právě vašeho psa lepší vakcinovat vícevalentními vakcínami (tedy takovými, které chrání proti většímu počtu onemocnění při jednom vpichu a obsahují větší počet původců - až 8 nebo 9 najednou), nebo zda je vhodnější počet původců - až 8 nebo 9 najednou), nebo zda je vhodnější podat očkovací látky postupně, je nutné vždy konzultovat veterinárního lékaře, seznámeného se nákazovou situací v místě bydliště psa a také seznámeného s očkovací historií daného zvířete (zapsanou v očkovacím průkazu zvířete nebo ve zvěrolékařových záznamech o zvířeti). Výrobci testují vakcíny v laboratorních podmínkách, kde simulují a několikanásobně "zhoršují" terénní podmínky, přesto všechno je znalost místní problematiky nenahraditelná. Z laboratorních zkoušek vyplývá, že vícevalentní vakcíny jsou nejvhodnější při opakovaném očkování zvířat, zatímco pro první rok je lépe postupovat pomaleji a podávat vakcíny s menším počtem původců postupně za sebou. s očkováním je nejlépe začít v šestém až osmém týdnu a revakcinovat ve stanovených intervalech do stáří nejdéle půl roku, kdy by měl pes být imunizován proti vzteklině. Vakcinace psů u nás má dlouhou historii. V dobách, kdy jiné vakcíny byly nedostupné, se osvědčila kvalita českých vakcín. Hromadným proočkováním většiny psů je v současné době docíleno takzvaného nákazového klidu, kdy nepropukají vlny onemocnění v širším měřítku, například parvovirózou nebo psinkou, jak je pamatujeme ještě z počátku devadesátých let. Proto je důležité udržovat psy v imunitě proti těmto zákeřným nemocem pravidelným očkováním. Jen tak svému čtyřnohému příteli zajistíte ochranu proti nejnebezpečnějším infekčním onemocněním.

---

---