Úvodní strana Odborné články Artróza lokte – základní principy

V kanadském Vancouveru se konal 26. světový kongres WSAVA (Světová organizace veterinárních lékařů malých zvířat). V našem sloupku vás informujeme o nových poznatcích, přednesených na tomto kongresu.

Loketní kloub u psů je častou příčinou kulhání. Termín dysplazie loketního kloubu byl používán při popisu buď osteochondrózy, volného ankoneálního výběžku nebo odděleného koronoidního výběžku. Mezinárodní skupina pro onemocnění lokte popisuje dysplazii loketního kloubu jako skupinu vývojových onemocnění lokte, která mohou způsobit kulhání a progresivní degenerativní onemocnění kloubu. Dysplazie loketního kloubu je prezentována jako multifaktoriální onemocnění, vyvolané více geny, které se nejvíce projevuje u plemen německý ovčák, rotvajler, bernský salašnický pes a u dalších velkých pracovních plemen psů. Autor preferuje pro popis dysplazie lokte termín inkongruence (nesouměrnost) kloubních ploch. Volný processus anconeus a fragmentace mediálního processus coronoideus jsou stavy, způsobené abnormální váhovou stresovou zátěží v dysplastickém kloubu. U normálního loketního kloubu nese přední část kloubní plochy, tvořená vřetenní kostí 75 – 80 % váhové zátěže a část tvořená loketní kostí zajišťuje stabilitu kloubu pomocí ankoneálního výběžku, koronoidního výběžku a kladky. Loketní kloub je typický závěsný kloub s plným pohybovým rozsahem 170 – 180 stupňů, u něhož ankoneální výběžek loketní kosti zapadá do fossa olecrani pažní kosti a zajišťuje tak boční a rotační stabilitu kloubu. Chyby v souměrnosti vývoje tří kostí, tvořících loketní kloub, jsou příčinou vznikajících chorobných změn. V průběhu vývoje a zrání kostry je třeba, aby kloubní plochy všech tří kostí měly hladký a vzájemně tvarem odpovídající povrch. Protože proces osifikace (kostnatění) loketní kosti vzniká ve 20 – 40 týdnech věku, může nerovnoměrný růst kterékoli ze tří kostí, tvořících loketní kloub, ovlivňovat budoucí zdravý vývoj loketního kloubu v raném věku. Pokud kost vřetenní roste rychleji než kost loketní a je relativně větší, může vyvíjet dopředu směrovaný tlak na kondyly pažní kosti. Tlak je přenášen kladkou pažní kosti a způsobuje distorzi ankoneálního výběžku a vady v osifikaci. To bylo prokázáno Gilsonem, jehož pacienti s humero–ulnární subluxací (neúplným vykloubením) prokazovali zlepšení po osteotomii loketní kosti. Tento zákrok umožnil správnou osifikaci ankoneálního výběžku u psů s tímto výběžkem uvolněným. Konfigurace koronoidního výběžku je taková, že zkrácení kosti vřetenní, způsobené buď předčasným uzavřením růstové ploténky vřetenní kosti geneticky nebo úrazem, zapříčiňuje zvýšenou zátěž na kost loketní. V závislosti na stupni nerovnoměrnosti může tento stav způsobit rozdělení nebo různé stupně osteochondrálního poškození ploch humero–ulnárního kloubu. Oddělení processus koronoideus připomíná frakturu, ale přítomnost X kolagenu, často spojená s poruchamni enchondrální osifikace, poukazuje na jinou příčinu vzniku tohoto stavu. Nerovnoměrný srůst kosti vřetenní a loketní navíc způsobuje vady v postavení končetin a abnormální zatížení uvnitř loketního kloubu. Osteochondróza je porucha enchondrální osifikace a v loketním kloubu psů k ní dochází poměrně často. Tento stav se vyskytuje i u jiných kloubů psa, ale pokud postihuje loketní kloub, je součástí dysplazie lokte nebo nerovnoměrnosti kloubních ploch všech tří kostí, tvořících tento kloub. Je známo, že existující nerovnoměrnost způsobuje nadměrné stresové zatížení humero–ulnárního kloubu, jež má za následek oddělování osteochondritických fragmentů.

---

---