Úvodní strana Odborné články Alergická onemocnění dýchacích cest u psů

Stejně jako u lidí také u psů v posledních letech neustále narůstá počet alergických onemocnění. Jedná se o onemocnění imunitního systému, kdy organismus nepřiměřeně reaguje na antigeny z prostředí, které nás běžně obklopují. Antigeny vyvolávající alergické reakce nazýváme alergeny. Mezi nejčastější alergeny u psů patří pyly různých rostlin, roztoči, plísně, šupiny odlupující se z kůže různých druhů zvířat a ptáků (včetně kožních buněk lidí nebo jiných psů), domácí prach, kouř, některé léky a chemikálie. Pro psy mohou být alergenem i některé složky potravy (nejčastěji určité druhy masa a mléčné výrobky) nebo hmyzí antigeny (psi bývají například velmi často alergičtí na bleší sliny). Ačkoli je známo mnoho o mechanismech průběhu alergických reakcí, dosud se neví, co vlastně zapříčiňuje jejich vznik. Častý výskyt těchto onemocnění však můžeme dát do souvislosti s genetickými faktory a se stavem našeho životního prostředí. Alergie u lidí i u zvířat tak můžeme zařadit mezi civilizační nemoci. Velký vliv na rozvoj alergických reakcí má také hormonální stav organismu. Je statisticky prokázáno, že nejčastěji se alergická onemocnění u psů poprvé objevují mezi prvním a druhým rokem života, tj. krátce po dosažení pohlavní dospělosti. Některé alergie u fen také souvisejí s poruchami jejich pohlavního cyklu. Velkou měrou také ovlivňuje alergická onemocnění u psů obou pohlaví kastrace (většinou v pozitivním, někdy však i v negativním smyslu). Na řadu alergií však hormonální stav organismu ani věk zvířete nemá vliv. Tato onemocnění mohou vzniknout kdykoliv, tj. i u starých zvířat. Nejčastěji se u psů setkáváme s kožními alergiemi, které se projevují svědivými změnami na různých místech tělního povrchu v závislosti na druhu vyvolávajícího alergenu. Tyto kožní alergie patří u psů mezi daleko nejčastější kožní problémy. Velice často se také vyskytují alergické změny na očních spojivkách a zevních zvukovodech. Na rozdíl od lidí je u psů relativně vzácnější výskyt alergických onemocnění na dýchacích cestách, přestože i zde jejich počet neustále narůstá. Tato onemocnění se mohou manifestovat na různých částech dýchacího systému. Jednou z méně závažných lokalizací je alergické postižení nosní sliznice, tzv. alergická rýma. U psů zatím není příliš častá, a proto není doposud v odborné literatuře popisována do všech podrobností. Rozvoj tohoto onemocnění je podmíněn stykem s vyvolávajícím alergenem, například nové postele, koberec, nábytek, čisticí prostředky v domácnosti, cigaretový kouř, prach, rostlinné pyly. Alergická rýma se projevuje kýcháním a čirým vodnatým výtokem z nosu, který se vlivem sekundárních komplikací může měnit v hlenovitý až hnisavý. Jednoznačná diagnostika této nemoci je založena na poměrně náročné metodě biopsie nosní sliznice. Proto bychom se měli snažit stanovit co nejpřesnější diagnózu na základě klinických příznaků a souvislosti obtíží se současným nebo nedávným stykem s určitou alergizující látkou. Léčba alergického zánětu nosní dutiny spočívá zejména v odstranění styku s vyvolávajícím alergenem (v rámci našich možností) a v krátkodobém nebo dlouhodobém podávání protialergických léků (antihistaminika a kortikosteroidy). Pokud organismus zvířete na tuto léčbu rychle a spolehlivě odpoví, je prognóza alergické rýmy poměrně dobrá. Daleko závažnějším onemocněním je alergický zánět průdušek (tzv. alergická bronchitida). Tato choroba je charakterizovaná zúžením dýchacích cest, které je způsobeno hromaděním hlenu a zánětlivého sekretu v průduškách, reflexním stažením a zbytněním hladké svaloviny průdušek a akumulací zánětlivých buněk uvnitř sliznice dýchacích cest. Psi bývají tímto onemocněním postiženi častěji v mladém a středním věku. Ještě častěji než u psů se alergická bronchitida vyskytuje u koček, u kterých se ujalo označení tohoto onemocnění pojmem kočičí astma. Alergická bronchitida je způsobena nadměrnou imunitní reakcí na vdechované alergeny. Bohužel se však často vyvolávající antigen u zvířat nepodaří identifikovat. Klinicky se toto onemocnění nejčastěji projevuje dráždivým kašlem, který v některých případech může přecházet až do záchvatu dušení. Při dýchání takto nemocného psa můžeme někdy na dálku pouhým uchem slyšet pískavé nebo sípavé šelesty. Diagnostika této nemoci je také poměrně složitá. Spočívá především v provedení kvalitních rentgenových snímků hrudníku, kde můžeme nalézt zvýraznění stěny jednotlivých drobných průdušek a často přeplnění plic vzduchem v důsledku nedostatečné vydechovací schopnosti postiženého zvířete. Složitějšími metodami jsou pak bronchoskopie nebo tzv. transtracheální laváž, spočívající ve výplachu dýchacích cest fyziologickým roztokem a následným laboratorním a mikroskopickým vyšetřením získaného výplašku. Někdy nám k diagnostice může přispět i odběr krve a stanovení krevního obrazu. Ke zjištění možných vyvolávajících alergenů lze využít i alergických kožních testů. Ne vždy však tyto metody přinesou veterinárnímu lékaři jednoznačný diagnostický závěr. Alergická bronchitida se někdy velmi nesnadno odlišuje od napadení zvířete plicními červy. Podobné příznaky může mít i časná infekce škrkavkami během migrace jejich larev přes plicní tkáň a dýchací cesty. Léčba alergického zánětu průdušek závisí na závažnosti klinických příznaků. Při akutní dechové tísni je nezbytné okamžité nitrožilní podání příslušných léků a v případě potřeby připojení zvířete na kyslíkový přístroj. Následná léčba vyžaduje dlouhodobé podávání protialergických léků v kombinaci s léky napomáhajícími udržovat průdušky v rozšířeném stavu. Klinické příznaky se většinou dají poměrně dobře za pomoci léků potlačovat, avšak úplné vyléčení nebývá možné bez odstranění vyvolávající příčiny. Alergická bronchitida může často přejít do tzv. chronické bronchitidy, charakterizované nezvratnými změnami na dýchacích cestách v podobě zvazivovatění, zbytnění jejich sliznice, nahromadění hlenů a chronického zánětu. Komplikací chronické bronchitidy může být někdy i trvalé rozšíření většiny nebo jen části dýchacích cest. Chronická bronchitida je nejčastěji onemocněním psů středního a vyššího věku, především u malých plemen. Hlavním příznakem této nemoci je dlouhodobý (chronický) pomalu se zhoršující kašel, často doprovázený sípavými zvuky a zvýrazněnými dýchacími šelesty, zejména při výdechu. Současně můžeme pozorovat dušnosti spojené s usilovnějším výdechem a někdy i celkové příznaky nemoci v podobě zvýšené unavitelnosti při zátěži. Příčinou chronické bronchitidy mohou být kromě alergických reakcí i jiná onemocnění dýchacích cest včetně chronických infekcí a některých vrozených vad. Z toho vyplývá i nesnadná precizní diagnostika, k níž využíváme podobných metod, jež byly uvedeny výše. Léčba chronické bronchitidy je zaměřena především na snížení frekvence kašle, potlačení zánětlivých změn a terapii vzniklých komplikací (nejčastěji v podobě bakteriální infekce). K těmto účelům se ve veterinární medicíně používají protizánětlivé léky na bázi kortikosteroidů, antibiotika, látky rozšiřující průsvit průdušek (tzv. bronchodilatátory) a látky tlumící kašel (tzv. antitusika). Každý jedinec vyžaduje individuálně specifickou terapii pomocí kombinace různých léků, kterou je často nezbytné v průběhu léčby modifikovat. Úspěšnost léčby závisí na tom, do jaké míry se podaří příznaky nemoci a její komplikace tlumit. Většinou se jedná o léčbu dlouhodobou, v mnoha případech celoživotní. Kromě zmíněných léčebných opatření je zapotřebí omezit fyzickou i psychickou zátěž organismu a u obézních psů redukovat jejich tělesnou hmotnost. Je vhodné zajistit i dobrou hydrataci dýchacích cest prostřednictvím inhalací páry, například v místnosti s odpařovačem nebo v koupelně. Současně bychom měli udržovat celkovou hydrataci organismu dotací tekutin. K prevenci chronické bronchitidy přispívá i řádná ústní hygiena a pravidelné očkování proti respiratorním virovým infekcím. Rovněž nedoporučuji podceňování běžných bakteriálních infekcí, jejichž nedůsledná léčba může vést k senzibilizaci imunitního systému a následnému vzniku alergického onemocnění. Další nemocí, která je dávána do souvislosti s alergickými reakcemi, je tzv. eosinofilní onemocnění plic. Jde o chorobu, při níž se přímo v plicní tkáni difusně nebo ložiskově hromadí populace bílých krvinek, které nazýváme eosinofily. Jsou to buňky, které hrají velkou roli právě v průběhu nadměrných imunitních reakcí, ale mají zároveň velký význam při obraně organismu proti parazitárním infekcím. Příznaky alergického onemocnění plic jsou závažnější než u alergické bronchitidy. Manifestují se především kašlem, zvýšeným dýchacím úsilím, sníženou tolerancí zátěže, ale někdy i celkovou skleslostí, nechutenstvím a hubnutím. Diagnostika, léčba a prognóza tohoto onemocnění je podobná jako u alergické bronchitidy. Z charakteristik všech uvedených alergických nemocí vyplývá, že se jedná o procesy poměrně závažné a dlouhodobé, v mnoha případech i doživotní. Nemusejí přetrvávat neustále, ale mohou se v kratších nebo delších časových intervalech vracet. Většinou neohrožují zvíře přímo na životě, ale jsou pro něj výraznou přítěží ovlivňující kvalitu jeho života. Z hlediska dobrého léčebného zvládnutí těchto onemocnění bych chtěl zdůraznit kvalitní spolupráci majitele s veterinárním lékařem. Vzhledem k velké náročnosti úspěšné léčby je zapotřebí značné trpělivosti z obou stran. Reálnou skutečností podloženou mými vlastními zkušenostmi je nezbytnost průběžné modifikace započaté terapie u poměrně velkého počtu nemocných psů. Pokud se však dodrží základní léčebné a preventivní postupy, daří se úspěšně vyléčit nebo alespoň utlumit i skupinu těchto nepříjemných onemocnění.

---

---